Věrohodné svědectví o vlastní rozkročenosti mezi kulturami. Esej básnířky Marie Iljašenko uspěla v soutěži Toma Stopparda

Čtěte také

Byl to hudebník, zemřel na frontě. Do boje na Ukrajině odcházejí ti nejtalentovanější lidé, říká spisovatelka Marie Iljašenko

„Během psaní se mi všechno poskládalo do sebe a já konečně pochopila, kdo jsem – jsem Středoevropanka. Ve střední Evropě bylo vždy normální, že hranice se posouvají a jazyky, kultury, identity se mísí. A když mi později někdo tvrdil, že nic takového jako střední Evropa neexistuje, že existuje jen ta východní a ta západní, jen jsem se tiše (a někdy nahlas) smála,“ píše Marie Iljašenko v oceněné eseji s názvem Jsem všudezdejší.

Právě osobní pozice autorky tříčlennou porotu složenou z překladatelky Anny Kareninové, sociologa a vysokoškolského pedagoga Jiřího Přibáně a spisovatele a šéfredaktora časopisu Host Jana Němce, zaujala „Autorce se podařilo věrohodně svědčit o vlastní rozkročenosti mezi kulturami a vyjít z této osobní zkušenosti směrem k obecnějším otázkám národnostní a jazykové identity,“ píše ve svém vyjádření.

Ocenění vzniklo roku 1984 pod Nadací Charty 77. Od roku 2021 Cenu Toma Stopparda každoročně uděluje Knihovna Václava Havla. Tříčlenná porota vybírá z knižně nevydaných esejí v českém jazyce tu, která přispívá k pochopení stavu současné společnosti a společenských procesů, civilizace a civilizačních okruhů, mezinárodního prostředí, lidských práv, moderní historie a procesů odehrávajících se v lidské duši.