Komedie, animace, dramatický seriál i archiv. České projekty prostupují programem letošního Berlinale

11. únor 2022

Český film vyslal do světa dobrou zprávu: dokáže bodovat prakticky ve všech žánrech. Samozřejmě pokud na ně má peníze. Na katastrofické nebo vesmírné velkofilmy nemá, v tomto ranku rád přenechá slovo jiným. Dobře ovšem ovládá mnohé další – drama, komedii, seriál, dokument i animaci. Ne každý český projekt stojí za to, ale když se povede, všimnou si toho i v zahraničí. Naposledy v Německu. Organizátoři prestižního Berlinale vybrali do programu hned čtyři naše tituly. 

Filmová řeč snímku Adama Kolomana Rybanského nazvaného Kdyby radši hořelo vychází z poetiky československé nové filmové vlny 60. let minulého století. „Zabývám se tu vážnými tématy. Mám za to, že komedie není odpočinkový žánr, ale žánr stejně závažný, jako drama,“ vysvětluje režisér. Ve filmu o zbytečném strachu vyvolaném dezinformacemi pracuje i s neherci. Je to další odkaz na československý film 60. let a Rybanského oblíbené režiséry Ivana Passera, Miloše Formana a Jaroslava Papouška.

Čtěte také

Minisérie Podezření staví na skutečných událostech, které hýbaly i českou společností, totiž na obviněních zdravotních sester ze zabíjení pacientů. Scenárista seriálu Štěpán Hulík mohl čerpat i z rodinných zkušeností: jeho maminka pracovala čtyřicet let právě jako zdravotní sestra. „Dokázal jsem si tak představit, jak by se jí podobné obvinění dotklo. Napojit se na tenhle příběh tak pro mě bylo jednoduché,“ svěřuje se. 

„Mít premiéru na takovém festivalu, jakým je Berlinale, je splněný sen. Animovaný film je běh na dlouhou trať, a každý úspěch pak velice potěší,“ raduje se autorka animovaného snímku Zuza v zahradách, výtvarnice a režisérka Lucie Sunková. Její třináctiminutový počin vznikl technikou animace malby na skle. Denně natočila asi čtyři vteřiny filmu, dohromady animovala devět měsíců.

Jitka Zelenohorská ve filmu Skřivánci na niti

Film Jiřího Menzela Skřivánci na niti z roku 1969 zažívá svůj slavný berlínský návrat. Hned po dokončení šel do trezoru, a tak se premiéry dočkal až v roce 1990. Shodou okolností právě na Berlinale, kde získal Zlatého medvěda. Letos ho festival uvádí z digitálně zrekonstruované kopie. „Výběr snímku do sekce Berlinale Classics považuji za potvrzení jeho kvalit,“ říká Michal Bregant, ředitel Národního filmového archivu, který měl digitalizaci Skřivánků na starosti. 

Spustit audio

Související