Čeho se bojíte vy? Animátorka Lucie Sunková maluje na sklo film Zuza v zahradách. Dvanáct minut potrvá devět měsíců

Starý cihlový dům. Zápraží, na kterém sedává jeho starý majitel, věčně zamračený muž oděný do černé. Tak si animátorka a ilustrátorka Lucie Sunková pamatuje svůj největší dětský strach, který ji na mysl vytanul při četbě knížky Zuza v zahradách o překonávání obav. Podle textu Jany Šrámkové nyní vzniká dvanáctiminutový animovaný film.

Knížka Lucie Sunkové Kdo hledá, najde|foto:Lucie Sunková

Výtvarnice na něm bude pracovat zhruba tři čtvrtě roku, a to speciální animační technikou: olejovými barvami maluje na sklo a jednotlivá políčka snímá kamerou přímo do počítače. Techniku ve Vizitce podrobně představila a popsala také, jak se k ní před více než dvaceti lety při studiích animace na FAMU dostala. Na rozdíl od ostatních spolužáků neinklinovala k loutkové, ale kreslené animaci. Navíc toužila po výtvarně košatějším filmu, než tehdy vznikal klasickým konturováním a kolorováním, a taky se jí líbila práce americko-kanadské filmařky Caroline Leaf. Ta na svých animacích pracovala obdobným způsobem.

Zvuk dělá polovinu filmu

Lucie Sunková je autorkou šesti animovaných filmů – například Pelargónie vznikla na motivy povídky Jiřího Suchého, animák Strom se zase zrodil v koprodukci s francouzskou stranou. Hudbu složil Olivier Daviaud, jenž do Stromu  podle Lucie Sunkové vnesl trochu francouzské atmosféry. Daviaudovu hudbu, stejně jako píseň dua Tara Fuki, které doprovodilo Luciin absolventský film, si výtvarnice nechala ve Vizitce zahrát. „Zvuk dělá v animovaném filmu padesát procent, o zvukové stavbě a jednotlivých nástrojích přemýšlím už při přípravě scénáře,“ říká animátorka Sunková s tím, že v Zuze v zahradách poprvé použije i mluvené slovo. Díky hlasu malé Žofie prý hlavní hrdinka příběhu krásně ožije.  

Ilustrace Lucie Sunkové v knize Supermáma|foto:Lucie Sunková

Kromě animace se Lucie Sunková věnuje i tvorbě autorských knih pro děti, což je téma, které ji zajímalo dávno před tím, než v roce 2014 napsala a nakreslila svou první knihu Supermáma. Příběh o mamince, která v kostýmu Supermana dokáže malému synovi v jakékoliv svízelné situaci pomoci, je inspirovaný vlastním synkem Kubíkem, jenž trpí mozkovou obrnou. I proto v knížce mezi chlapcovými spolužáky nechybí například autista, holčička s naslouchátkem nebo chlapeček na vozíku. „Dnes je synovi čtrnáct let, na školku jsme ale tehdy měli obrovské štěstí,“ vzpomíná na dobu, kdy se děti učí zcela přirozeně a bez předsudků přijímat vrstevníky s postižením.

Kniha Lucie Sunkové Jak se máš, Eliško?|foto:Lucie Sunková

Při psaní a kreslení ji ale ovlivnila i neteř a její hrátky s plyšovou myškou anebo náhodou objevené pohádky Jiřího Wolkera. Prozatím poslední, ještě nedokončená knížka Lucie Sunkové se jmenuje Medvěd není YouTuber. Autorka se v příběhu po dlouhé době nevrací do dětství a také ilustrace nevytvořila metodou focení a dokreslování, nýbrž akrylovými barvami.