V češtině si přečtěte Sorrentina, Kehlmanna, Berlinovou nebo Donosa. 29. ročník Ceny Josefa Jungmanna vyzdvihl nejlepší překlady roku 2019

12. listopad 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 02918771.jpeg

Cena Josefa Jungmanna a další tvůrčí ocenění i prémie, jimiž práci překladatelů umělecké prózy a poezie za předchozí rok vyjadřují uznání jejich kolegové z oboru, už mají své laureáty. Hlavní „trofej“ získala Alice Flemrová za svou práci na románu Paola Sorrentina Všichni mají pravdu.

Cenou Josefa Jungmanna, pojmenovanou po jazykovědci a hledači ideální podoby spisovné češtiny, vyznamenává Obec překladatelů nejlepší překlady děl krásné literatury ‒ tedy poezie, prózy i esejistiky ‒ která v sobě zahrnují výraznou estetickou hodnotu. Porota letos rozhodovala ve složení Petra Martínková, Ladislav Nagy, Helena Stiessová a Magdaléna Štulcová a předseda Václav Jamek. Do soutěže bylo přihlášeno 74 textů k posouzení se tak sešel nejvyšší počet titulů za posledních pět let.

Kongeniální překlad

Alice Flemrová

Hlavní cenu pro nejlepší překlad z roku 2019 obdržela italianistka Alice Flemrová za svou práci na románu Paola Sorrentina Všichni mají pravdu (Dybbuk). Ten upravila také pro vltavskou Četbu s hvězdičkou v podání Jiřího Vyorálka. Porota přihlédla rovněž k jejím dalším přihlášeným překladům románů Piraně Roberta Saviana (Paseka) a Temná dcera Eleny Ferrante (Prostor) i k překladatelčině dlouhodobé snaze o zprostředkování nejlepších děl současné italské umělecké prózy českému čtenáři. „Sorrentinův text je výzvou nejnáročnější a výsostným počinem, který zasluhuje ocenění nejvyšší. Prozaická forma, které se odborně říká skaz a kde je podstatnější stylizace výpovědi než sám příběh, je vysloveně překladatelčinou doménou. Netřeba připomínat, že úspěch takového vyprávění v novém prostředí a v novém jazyce byl vždycky závislý na dokonale zvládnuté a nadstandardně invenční technice. Oběma zmíněnými kvalitami Alice Flemrová vyniká a její překlad lze bez zaváhání označit za kongeniální,“ zní stanovisko poroty.

Životní romance

Do Síně slávy vstoupil významný romanista, spisovatel, básník a vysokoškolský pedagog, autor mnoha obecně uznávaných prací z dějin a teorie překladu, recenzí, předmluv i doslovů Miloslav Uličný. Je několikanásobným držitelem tvůrčích prémií Jungmannovy ceny, naposledy v minulém roce 2019 za překlad sta španělských romancí z Pražského romancera. „Znamená to pro mě uznání za vše, co jsem za posledních padesát let vytvořil. Začínal jsem vlastně překladem filmových titulků a textů pro dabing a později jsem se s ohledem na to, že jsem sám psal verše a povídky, dal i na překládání knih. Díky tomu jsem se dostal třeba k tomu, abych přeložil do španělštiny Máchův Máj,“ řekl k ocenění Miloslav Uličný.

Trojitě zasloužená prémie

Čtěte také

Prémii Tomáše Hrácha pro mladého překladatele dostala Marie Voslářová za povídky Clemense J. Setze ze souboru Láska za časů Mahlstadtského dítěte (FRA). Porota ke svému rozhodnutí uvedla: „Povídky jsou náročné nejen bo­hatstvím a hutností jazykových prostředků, ale také mnohostí zvláštních až podivných existenciálních perspektiv, které se promítají do surreálních obrazů a asociací. Prémie je to navíc trojzasloužená, protože ve stejném roce připravila překladatelka neméně dobrý překlad románu Schizogorsk od Waltera Vogta a ze švédštiny převedla knihu Mizérie Andrzeje Tichého.“

Hledání přesného výrazu

Čtěte také

V rámci pětice tvůrčích ocenění byl odměněn Vít Kazmar za překlad románu Vlast (Akropo­lis) od Fernanda Aramburua, který sleduje osudy dvou dříve spřátelených baskických rodin v období násilných konfliktů vyvolaných Španělskou národní stranou a teroristy organizace ETA, jenž se stal také předlohou seriálu z produkce HBO. „Překlad zachoval všechny polohy originálu a převedl jej do plynulého, bezprostředního českého projevu. Výtečně uchovává také postup jakoby zkusmého hledání přesného výrazu, zejména pro emotivní odstíny,“ ozřejmila svůj verdikt porota.

Brutální citlivost

Mezi dalšími oceněnými je též překlad povídek Lucie Berlinové Manuál pro uklízečky (Argo), který se objevil rovněž mezi třemi tituly v užší nominaci na cenu Magnesia Litera. Martina Knápková v něm podle poroty zachytila autorčin „přímočarý, prostý a soucitný styl vyznačující se brutální upřímností a humorem podala překladatelka s veškerou citlivostí a básnickou účinností.“

Lucia Berlinová – Manuál pro uklízečky

I další laureát Michal Půček překládal knihu pro nakladatelství Argo. Historický román Tyll německého spisovatele Daniela Kehlmanna suges­tivně zpřítomňuje běs třicetileté války očima podivuhodného kejklíře. „Jazyk překladu má plnou smyslovou hutnost, výborně vystihuje sociální příslušnost postav, lexikálně i syntakticky předestírá čtenáři drsnost života v letech války i vzletnost rádoby vybraného chování a uměleckého výrazu,“ vyjádřila se porota.

Zálibný ponor do jazyka

Další dvě tvůrčí ocenění obdrželi Michal Špína a Michal Švec. První z nich se chopil výzvy v podobě jednoho ze stěžejních děl světové literatury 20. století, jež v monumentální formě výrazně těží z poetiky ošklivosti. José Donoso v románu Obscénní pták noci (Malvern) opulentně líčí „soumrak rodu“ a jak vysvětlila posuzovatelka: „Bylo třeba na jedné straně rozehrát stylistické polohy od nejnižších po sofistikované, na druhé straně vytvořit z jejich napětí působivý jednotný proud. Překladatel to výborně zvládl, se zálibným ponořením do jazyka.“

Čtěte také

Skandinávista Michal Švec si vavříny vysloužil překladem románu Antihrdina (Větrné mlýny) slovenské autorky Alexandry Salmelové píšící finsky, jejíž poslední prózu utváří experimentální textová koláž. „Překladatel měl sice k dispozici i slovenský překlad upravený autorkou, ale staví na finštině, slovenské řešení nenapodobuje a leckteré slovní krkolomnosti interpretuje nápaditěji. Jde o příklad ‚nepřeložitelného‘ textu, jehož přesvědčivou českou verzi se přesto podařilo vytvořit,“ popisuje porota úskalí, s nimiž se laureát vypořádal.

Bravurní směs

Čtěte také

Mimořádnou tvůrčí prémii pak porota přiřkla Petru Dvořáčkovi za překlad mnohovrstevnatého románu Roberta Menasseho Hlavní město (Kniha Zlín) a svou volbu zdůvodnila: „Jazyková různorodost včetně nejrůzněj­ších typů makaronismu byla hlavní výzvou, které se překladatel zhostil skvěle. Všechny osobité zvláštnosti bravurně smísil do srozumitelné češtiny a výsledná syntéza působí jednotně a přirozeně.“

29. ročník Ceny Josefa Jungmanna
 
Cena Josefa Jungmanna: Alice Flemrová za překlad románu Paola Sorrentina Všichni mají pravdu (Dybbuk) – italština,
Prémie Tomáše Hrácha: Marie Voslářová za překlad povídek Clemense J. Setze Láska za časů Mahltadtského dítěte (Fra) – němčina,
Mimořádné tvůrčí ocenění: Petr Dvořáček za překlad románu Roberta Menasseho Hlavní město (Kniha Zlín) – němčina,

Další tvůrčí ocenění:
Vít Kazmar za překlad románu Fernanda Aramburua Vlast (Akropolis) – španělština,
Martina Knápková za překlad povídek Lucii Berlinové Manuál pro uklízečky (Argo) – angličtina,
Michal Půček za překlad románu Daniela Kehlmanna Tyll (Argo) – němčina,
Michal Špína za překlad románu Josého Donose Obscénní pták noci (Malvern) – španělština,
Michal Švec za překlad románu Alexandry Salmelové Antihrdina (Větrné mlýny) – finština,
 
Síň slávy: Miloslav Uličný za překladatelské dílo,
Krameriův vinš: Jan Zelenka za zásluhy o podporu a rozvoj literárního překladu v ČR,
Stipendium Hany Žantovské: Jiří Měsíc za antologii z díla kanadského básníka Johna Passe Větrná zvonkohra (Protimluv).

Spustit audio