Jan Kolář: Bestiarium. Hrušínský, Vinklář a Čepek v temném příběhu o anšlusu Rakouska
Petr Čepek jako Ödön von Horváth v dokumentární hře o třicátých letech minulého století v Rakousku. Dvoudílný seriál Jana Koláře se odehrává na smyšlené lidové slavnosti ve Vídni, která se v průběhu let 1934–1938 mění společně s politickou a společenskou situací země. Program „malého útulného rakouského divadla“ nazvaný Bestiarium ukazuje v několika živých obrazech běh obyčejného života občanů až do „anšlusu“. Poslouchejte online po dobu čtyř týdnů po odvysílání.
Jedním z pomyslných diváků a komentátorů této lidové zábavy je dramatik a spisovatel Ödön von Horváth, jehož osud byl právě aktem spojení Rakouska s Německem neblaze poznamenán. „Pokud se mě ptáte po mé vlasti, pak vám mohu říct následující: narodil jsem se ve Fiume, vyrůstal jsem v Bělehradě, Budapešti, Bratislavě, Vídni a Mnichově a mám maďarský pas – ale vlast? Tu neznám! Já jsem typický starorakousko-maďarský mišunk: maďarsko-chorvatsko-německo-český; jméno mám maďarské, rodnou řeč němčinu. Daleko nejlépe píšu německy, píšu nyní už jenom německy, náležím tedy k německému kulturnímu okruhu, k německému lidu. Ovšem pojem otčina (Vaterland) národnostně zfalšovaný, je mi cizí. Mojí otčinou je Volk,“ napsal Ödön von Horváth.
To, že se čím dál tím víc cítil světoobčanem, nepramenilo jen z jeho povahy a vůle. V roce 1929, kdy psal předchozí řádky, žil a úspěšně psal v Berlíně, který byl v té době považován za hlavní město evropského divadla. Ale jeho konflikty s nacisty se množily. V restauraci například žádá, aby byl vypnut rozhlasový přijímač, který vysílal vůdcův projev, u soudu svědčí proti provokatérům, kteří vyvolali rvačku.
V únoru 1932 prohledaly jeho dům esesmani a v dubnu byly jeho knihy demonstrativně spáleny na Královském náměstí v Mnichově. Jeho žádost o občanství byla opakovaně zamítnuta. V roce 1934 odjíždí do Vídně a stává se světoobčanem de facto.
Horváth je znám především jako dramatik. V jeho svérázných „lidových hrách“ skrze vrstvu kolorovaného realismu vyvěrá nemilosrdná ironie a groteska. Nicméně za pozornost stojí i jeho próza. Franz Werfel o ní napsal, že převyšuje všechno, co vytvořil.
Dne 28. května 1938 se Ödön von Horvath sešel v Paříži s režisérem Robertem Siodmakem, který chtěl v Americe román Století ryb zfilmovat. Odpoledne před schůzkou shlédl v Cinema Marignan tehdejší filmový hit Sněhurka a sedm trpaslíků Walta Disneyho. Když se po sedmé hodině vracel pěšky do hotelu po Champs-Elysées zastihla jej prudká bouře. Větev, která se ulomila z kaštanu, pod který se schoval, ho zasáhla do hlavy. Byl na místě mrtev.
Související
-
Věčně šosácká mysl v románu Ödöna von Horvátha
„Šosák je jak známo hypochondr a egoista, a tak prahne po jediném – všude se zbaběle přizpůsobit a každou novou ideu překroutit – tím, že si ji osvojí.“ Tak píše v ...
-
Fenomén evropské kavárny, šestkrát a vždycky jinak
Kavárna jako inspirace, jako dědic salonu. Atmosféru, legendy i paradoxy evropské kavárenské kultury přibližuje ve svém šestidílném cyklu Eliška Závodná.
-
Skvělý vypravěč, který nechtěl zahlcovat banalitami. Zemřel Pavel Taussig
Filmový historik, spisovatel, publicista a scenárista Pavel Taussig nás 24. srpna 2023 nečekaně opustil. Bylo mu čtyřiasedmdesát let.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
![jak_klara_obratila_na web.jpg jak_klara_obratila_na web.jpg](https://vltava.rozhlas.cz/sites/default/files/styles/cro_3x2_mobile/public/images/e267b388c06a96c1b90c7443afcd1a84.jpg?itok=NWANcVy-)
![](https://vltava.rozhlas.cz/sites/default/files/styles/cro_1x1_mobile/public/images/94949a2cda8b0e5970dc036a8b74667d.jpg?itok=bfzCOlUT)
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.