Osudy Petra Oslzlého. Vzpomínky na provázku aneb Hejna bílých psíčků

Své dětství prožil v Prostějově, jeho tatínek byl malý podnikatel, kožešník, který dodával své výrobky také mnoha známým evropským firmám, ale o tu svoji přišel v roce 1948. Tento rodinný původ byl ovšem důvodem, proč nesměl Petr Oslzlý později studovat.

Vyučil se kovomodelářem, později absolvoval Střední strojnickou školu, vystudoval Vysokou školu technickou v Brně a až teprve s krátkodobým uvolněním politických poměrů v roce 1968 mohl být přijat na brněnskou Filozofickou fakultu na obory dějiny umění a divadelní věda. Po příchodu do Brna se stal jedním ze spolutvůrců Divadla Quidam, kde působil jeho dlouholetý přítel Jiří Pavloušek. Důležitým okamžikem v životě Petra Oslzlého bylo ovšem setkání s teatrologem profesorem Bořivojem Srbou, který ho přizval ke spolupráci v právě vznikajícím Divadle Husa na provázku. Od počátků existence tohoto souboru spoluvytvářel Petr Oslzlý jeho dramaturgii, v několika inscenacích si také zahrál. Z tohoto období pochází také termín „Hejna bílých psíčků“. Co se za tímto termínem skrývá, prozradí Petr Oslzlý ve svém rozhlasovém vzpomínání.

Čtěte také

Chci na JAMU vybudovat demokratické prostředí, říká nově zvolený rektor Petr Oslzlý

V roce 1989 spoluzakládal Občanské fórum a stal se poradcem prezidenta Václava Havla. Na toto období vzpomíná: „ Dvacátého osmého prosince jsme se všichni příští poradci zúčastnili volby Václava Havla prezidentem ve Vladislavském sále a mše Te Deum ve Svatovítské katedrále. Havel nám tehdy řekl: „Až skončí mše, vyrazím ke vstupu Hradu a vy se musíte držet těsně za mnou, protože mne tam pustí, ale vás ta stráž nezná.“ Nebylo to jednoduché, protože na druhém nádvoří byl mezi katedrálou a vstupem do prostor prezidentské kanceláře namačkám neuvěřitelný dav lidí. A Havlova ochranka, což byli karatisté, skvělí chlapi, kteří se k jeho ochraně přihlásili hned v prvních dnech revoluce, pro Havla dokázala dělat uličku, ale ta se hned uzavírala, takže jsme se museli držet v sevřené skupině. Společně se nám podařilo přes nádvoří projít, a tak vlastně začalo to objevování Pražského hradu. Ale ještě než jsme se tam začali zabydlovat, mne Václav požádal, abych byl třicátého prosince jakýmsi spolurežisérem jeho prvního prezidentského projevu. Ovlivnil jsem trochu i jeho text, velmi mě totiž zaujalo, že v prostorách Husákovy prezidentské kanceláře nebyly nikde hodiny. A Václav to zahrnul do svého projevu. Pro ten komunistický režim čas vlastně neexistoval. V následujících dnech byl Hrad zaplaven balíčky s hodinami, nejčastěji budíky.“

Ke vzpomínkám na období, které prožil jako poradce prezidenta, patří i ta, v níž Petr Oslzlý vypráví o Havlově projevu v americkém kongresu. Jak tehdy prý dodal Miloš Forman, na Havla stály frontu nejvýznamnější celebrity Spojených států.

Když se se svým úřadem jako poradce Oslzlý loučil, vracel se opět do Divadla Husa na provázku. Stal se ředitelem Centra experimentálního divadla, v současné době je rektorem Janáčkovy akademie múzických umění.