A co kdyby Václav Havel byl Afričan?

O Václavu Havlovi trochu netradičně z africké perspektivy hovoří egyptský bohemista Chálid Biltági, ředitel frankofonního festivalu v Limoges, Hassane Kouyaté, belgický nakladatel Emile Lansman a konžský autor Caya Makhélé. Uvádění Havlových her v Africe dosvědčí čeští diplomaté Nicol Adamcová, Jaroslav Olša a Marie Nwanyanwu.

8 fotografií

Kdyby Václav Havel byl Afričan, dejme tomu Konžan, v tom případě by dramatik, prozaik, básník a nakladatel Caya Makhélé nejspíš nehledal záchranu svého života v emigraci ze své rodné země do Francie. Na druhou stranu by možná nenapsal svou knihu, román v dopisech s názvem A co kdyby Václav Havel byl Afričan? Tuto poněkud troufalou hypotézu vysloví Makhélého mladá hrdinka, česko-konžská studentka, která poprvé odcestuje z Prahy do Konga, odkud pochází její otec, t.č. žijící v Paříži. Shledává, že konžská historie má mnoho společného s tou českou.

Havlova Audience v Abuji 2013, obnovená premiéra se uskutečnila v roce 2019. Hru nastudoval renomovaný soubor Jos Repertory Theatre v režii Patricka Jude Oteha. V rolích Sládka a Vaňka se představili Sunny Adahson a Mark Musa|foto: Velvyslanectví ČR v Nigérii

Tato překvapivá perspektiva vede k hlubšímu zamyšlení nad tím, jak vnímají naši „havlovskou devizu“ afričtí intelektuálové i obyčejní diváci. A to od Egypta přes Nigérii, až po Zimbabwe a Jihoafrickou republiku. Tam všude se totiž hrály Havlovy hry. Kusé zprávy máme také o uvedeních v Tunisku, Alžírsku či ve Rwandě. Havel se tak stává druhým nejuváděnějším autorem na africkém kontinentu. Po Karlu Čapkovi.

Zásluhu na tom má naše diplomacie, která několik inscenací iniciovala, zprostředkovala, zkrátka byla u toho. Je to mj. důkaz toho, jak důležitou roli hraje divadlo v mezinárodních vztazích.

Chalid Biltagi s Havlovými aktovkami v arabštině, Mezinárodní knižní veletrh svět knihy 2015|foto: Ondřej Němec,Knihovna Václava Havla

Mluvit o Havlovi v Africe znamená přehodit výhybku v zajetých kolejích našeho myšlení. Provokuje k tomu nahlídnout Havlovu tvorbu a osobnost ještě jinak, než jak jsme zvyklí. A zároveň umožňuje skrze Havla uvidět Afriku poněkud jinýma očima. Doteď byla tato vazba terra inkognita. Vydáváme se tedy do této dosud neprobádané oblasti mezi prvními průzkumníky. Nalezené střípky informací tudíž nelze brát jako dokonalý, vyčerpávající přehled. Jde spíš o jakousi koláž informací, názorů, postřehů, která by se dala vnímat také jako zpráva o humanitě, porozumění a toleranci, kterou v Havlově díle nacházíme, a sdílíme s Afričany. Jak říká Emile Lansman: „Někdy o situaci lidí v zemi vypovídají daleko lépe texty, které pocházejí zdaleka“.

Takže to vůbec není tak absurdní, jak se na první pohled zdá, vydat se po Havlových stopách Afrikou.