Theodore Roszak: Zrod kontrakultury

Zrod kontrakultury patří k nejvýznamnějším a nejvlivnějším dílům o atmosféře šedesátých let v USA a na Západě. Překvapuje hloubkou i šíří pohledu a má co říci i ke genezi globálních problémů a protestních hnutí dneška. Překlad rozsáhlé studie, kterou významný americký historik a publicista uveřejnil v roce 1969, se téměř s půlstoletým zpožděním díky překladateli Pavlu Černovskému a nakladatelství Malvern v roce 2016 dostal do rukou i českým čtenářům.

Theodore Roszak: Zrod kontrakultury|foto: Barbora Linková

Theodore Roszak (1933–2011) v knize podává nelichotivou analýzu dobového klimatu šedesátých let na Západě, určovaného poválečným prudkým ekonomickým růstem, mládnutím populace, kapitalismem korporací, konzumerismem, dozvuky primitivního antikomunismu McCarthyho éry, studenou a vietnamskou válkou i „étosem jaderné bomby.“ Oproti většinové technokratické společnosti pak Roszak staví různorodá studentská hnutí a jejich inspirátory a duchovní vůdce. Někde v průsečíku mezi beatniky, hippies, anarchisty, environmentalisty, různorodými náboženstvími a duchovními naukami a Novou levicí 60. let pak Roszak nachází zcela nové označení, jež se nakonec dostane i do názvu knihy (a odtud do širokého veřejného diskursu): kontrakultura.

Z Roszakovy knihy je cítit silný popularizátorský étos: k protestujícím subkulturám, o kterých především píše, ho poutají ideové i generační sympatie. Nejde však jen o popis nebo obhajobu kontrakultury: Roszak při srovnávání různých tendencí neztrácí nadhled a vědomí širšího kontextu, interpretuje a nevyhýbá se kritice zjevných i tušených slabin.

Z dnešního pohledu je ovšem zřejmé, že se naděje vkládané do kontrakultury mnohdy nenaplnily. Technokratické systémy jsou stále globálními hegemony. Z duchovního odkazu kontrakultury šedesátých let přesto vyrůstá velké kulturní dědictví: od nezávislého umění k ekologickým iniciativám, boji za sociální či klimatickou spravedlnost.