Z Ruska

S blížícím se koncem roku ruská distribuce hlásí letošní výsledky, z nichž plyne, že když už jdou ruští diváci na ruské filmy, vybírají si komedie. Zvítězil film Jolki (Vánoční stromečky) režiséra Timura Bekmambetova se ziskem necelých dvaceti tří milionů dolarů před animovanými Třemi bohatýry (19 milionů dolarů). Mohutně propagovaný válečný velkofilm Nikity Michalkova Citadela s rozpočtem 25 milionů dolarů vydělal necelé dva miliony, což jeho tvůrce neodradilo od další tvorby: Michalkov připravuje natáčení filmu Solněčnyj udar (Úžeh) podle prózy Ivana Bunina.

Nejdiskutovanější film letošního roku Vysockij: Spasibo, čto živoj (Vysockij. Díky, že žiješ) už se v Rusku hraje, ale mluví a píše se o něm stále - debata o tom, kdo vlastně ztvárnil titulní roli, nebere konce. Přísně utajený představitel, jehož jméno režisér filmu Nikita Vysockij prozradil jen premiéru Putinovi, poskytl začátkem prosince rozsáhlé a hodně emocionální interview deníku Komsomolská pravda, z něhož vybírám: „Moje jméno v titulcích filmu nenajdete, a je to tak dobře. Nechci, aby moje herecká osobnost ovlivňovala obraz hrdiny, jehož jsem měl to štěstí hrát - divák musí vnímat jen tu legendární postavu, nic ho nesmí rušit. Vlastně by měl mít dojem, že se nedívá na filmový příběh, ale na jakýsi dokumentární záznam.Rok jsem váhal, než jsem tuhle roli přijal. Až když mě poprvé natočili v masce, bylo rozhodnuto. Považuji za správné, že tvůrci filmu využili nejmodernější technologické postupy a v podstatě vytvořili tvář Vladimira Vysockého. Když o tom poprvé mluvili, neuměl jsem si představit, že mohou udělat takový zázrak. Přiznávám, že jsem měl neskutečnou trému. Ale pak jsem si uvědomil, že Vysockij sraby nesnášel. Řekl jsem si: půjdu a udělám to. Bude to těžké, budu se bát, budu se trápit, ale zatnu zuby a pustím se do toho. Jako bych šel do boje.

Mám rád Vysockého od dětství. Rád si zpívám jeho písně - když jsem sám. V maskérně jsem vždycky prosil, aby mi pouštěli jenom Vysockého, nic jiného jsem nesnášel. Jeho písně mi dodávali energii.Na kytaru hraju, ale pro tenhle film jsem se naučil hrát na sedmistrunnou kytaru - jako on.Vladimir Vysockij zemřel v roce 1980, jeho syn Nikita a režisér našeho filmu byl tehdy hodně malý, ale leccos si pamatuje, a ty vzpomínky se pevně zapsaly do jeho osobnosti.

Nemohu být nezasažen těmi více než padesáti filmovacími dny, kdy jsem ztrácel sebe a stával se jím: hrbil jsem záda jako on, kouřil jsem jako on, mluvil jsem jako on, chopdil jako on a kolegové na place pak už neviděli mne, viděli jeho. Během natáčení mne nikdo neoslovoval mým jménem - byl jsem Voloďa. Jako on.

Vyhovuje mi, že jsem první představitel titulní role v dějinách světového filmu, jehož jméno je zamlčeno. Ale pokud přece jen bude odtajněno, chtěl bych o téhle roli mluvit co nejméně," říká utajený představitel Vladimira Vysockého v závěru čtrnáctistránkového rozhovoru pro ruský deník Komsomolská pravda.