Z Ruska - 22. 11.

V Moskvě se konečně (po několika odkladech) konalo promítání dokumentárního filmu Prosím, mějte mě rádi (Ljubitě menja, požálusta) o Anastázii Baburovové - jedné ze zavražděných ruských novinářek. Promítalo se v Domě novinářů za účasti policie, která hlídala vchod do domu, vchod do sálu a diváky v sále. Premiéra filmu o mladé novinářce, zavražděné 19. ledna 2009 spolu s advokátem Stanislavem Markelovem, se neproběhla v Rusku, nýbrž na festivalu filmů o ochraně lidských práv Kijevě navzdory tomu, že režisér Valerij Balajan nabízel svůj film nejméně deseti ruským festivalům a přehlídkám. Smůlu protrhly dva moskevské festivaly: Stalker a Profese: novinář - v čele obou stojí Igor Stěpanov, ředitel zmíněného Domu novinářů. Stalker se nakonec premiéry zřekl - týden předtím (v Novosibirsku) totiž skončilo promítání snímku Prosím, mějte mě rádi krvavou rvačkou. Jak k tomu došlo? V předvečer tzv. Ruského pochodu, ohlášeného nacionalisty v řadě měst, skupina studentů Novosibirské státní univerzity chtěla promítnout film o Anastázii Baburovové. Mělo to být 9. listopadu v jedné z univerzitních poslucháren. Na filmové představení a následnou diskusi byli zváni jak vysokoškoláci, tak místní nacionalisté. Rektorát promítání chvíli před začátkem zrušil; na odcházející diváky se před budovou univerzity vrhlo asi dvacet lidí. Řvali: Kdopak tady nemá rád fašišmus? a stříleli do davu gumové projektily. - Je tedy pochopitelné, že o týden později před moskevskou premiérou režisér Balajan poděkoval Domu novinářů, řka: Svaz novinářů je jediný, kdo mne podpořil a odvážně se odhodlal k projekci filmu. Režisér pak ocitoval slova z dopisu jednoho diváka: Fašismus je jako rakovinový nádor - nemá mozek, neumí myslet, má ale jediný cíl: totální expanzi! - Dokumentární film Prosím, mějte mě rádi sestává z úryvků televizních zpráv o vraždě Stanislava Markelova a Anastázie Baburovové, z komentářů jejich kolegů a blízkých, videa z rodinného archivu a internetových klipů nacionalistických organizací. Přátelé Nasti vzpomínají, jak mladá novinářka, která coby čerstvá absolventka žurnalistiky obdivovala Vladimira Putina, postupně začala psát o nacionalistických mládežnických organizacích a bujícím ruském fašišmu.

Ve filmu vystupuje i jeden z vůdců ruských nacionalistů Maxim Marcinkevič, známější jako Tesák. Právě Tesákovo seskupení Formát 18 inspirovalo Pavla Bardina k natočení dokumentu Rusko 88 (nejde o letopočet, ale o fašistickou symboliku). Mimochodem - Bardinův film byl úspěšně uveden na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě.