U kočičí bažiny (recenze)

Hry Mariny Carrové jsou zvláštní, prolíná se v nich svět živých a svět duchů. Je fascinována antickýmii tématy prokleté vášně, která ničí všechny bez rozdílu. Touha po lásce, po svobodě, po penězích nepřináší hrdinům štěstí, ale jen trápení. Lpí na vzpomínkách, které jsou pro ně ideálem, ale klid nenacházejí. Nenávratně spějí k tragickému konci.

Na začátku příběhu vleče hlavní hrdinka - Hester Swanová mrtvou černou labuť, která uvízla v ledu. Na konci příběhu, když přišla o všechno, co tvořilo její život, se sama stává labutí - když dobrovolně ukončuje svůj život.

Na počátku se ocitáme v polorozpadlém domě (scéna Tomáš Ciller) a hned vzápětí poznáváme, že toto místo je vlastně hřbitovem pohřbených nadějí. Všichni, kdo se na scéně objevují, jako by se snažili vzkřísit jiskřičky života, ale nedaří se jim to. Jejich představy štěstí se kříží, svými touhami ničí štěstí jiných. Hester Swanová (Veronika Žilková) jako by od počátku patřila do říše mrtvých, je jen otázkou času, kdy překročí hranici. I když představa lásky je v příběhu nejdůležitější, máme pocit, jako by nikdo z protagonistů vlastně netušil, co láska znamená. Jako by všichni ustrnuli v určitém okamžiku dětství, kdy jim bylo ublíženo a od té doby se motají v začarovaném kruhu. Hester pronásleduje vzpomínka na matku, která ji opustila, Carthage (Matěj Dadák), otec jejího dítěte a matčin mazánek hledá únik před minulostí ve sňatku s dcerou bohatého Xaviera Cassidyho (Vladimír Kratina). Jeho matka paní Kilbridová (Gabriela Vránová) nachází dočasné štěstí v hromadění peněz. Cassidyho dcera Karolína(Marika Šoposká) žije vidinou krásné svatby, kterou jí kdysi předurčila matka. Skutečnost ale zvrátí všechny naděje a pohřbí je v bažině. Právě bažina, temná a nesmlouvavá, do které se všichni nevědomky noří, je hlavní "postavou" děje. Jen ti, kteří přijmou bažinu jako součást existence, mohou zůstat čistí. Taková je Kočičí žena (Lenka Skopalová), bláznivá slepá vědma, otec Willow (Stanislav Zindulka)žijící minulostí., z níž si pamatuje jen útržky a dítě - Josie Kilbridová (Johana Krtičková - alternuje Klára Šabaková). Je to právě ono nevinné dítě, které se ocitá v centru pozornosti - zvláštní osůbka, předčasně dospělá tím, že se na ní bezohledně hrnou všechny trable dospělých, a zároveň dětská svou spontánní láskou ke všem znepřáteleným stranám. Režie Martina Čičváka je minimalistická, stejně jako zdáli zaznívají hudba Petra Kofroně.

Hlavní díl odpovědnosti tedy spočívá na hercích, z nichž jako by každý hrál tvrdošíjně svůj vlastní příběh. Je jen na divákovi, který z těch příběhů jej vtáhne a pohltí.

Jako z mlžného oparu, který stoupá nad bažinou, se vynořují útržky osudů, starých nenávistí, ublíženosti, nesnesitelné touhy i utajovaného zločinu, nevysvětlitelné zákruty lidské mysli poznamenané nedostatkem citu či jeho přemírou. Pro diváka není snadné vyznat se v motivacích jednotlivců, skousnout jejich drsné chování vůči druhým, porozumět. Pro mě jako nejsilnější (a v dnešní době nejaktuálnější) motiv vyplynula touha po rodičovské lásce, které se žádnému z hrdinů nedostává. Právě tento nedostatek citového zázemí v dětství vrství další a další tragédie lidského života.

Hru Mariny Carrové, stejně jako její interpretaci v Činoherním klubu, můžete přijmout nebo ji zcela zatratit. Záleží jen na vás.