Světlo v pohybu – NT Live z Londýna

Hra Nicholase Wrighta Travelling Light (Světlo v pohybu či Putující světlo) formou vzpomínek hollywoodského producenta (působícího v Americe pod pseudonymem Maurice Montgomery) evokuje jeho mládí v židovském štetlu, východoevropské vesnici, kde jako mladý nadšenec pro fotografii a film snil své sny o velkém umění a získával první zkušenosti s filmem, sponzorovaným místním svérázným podnikatelem.

Zatímco zjemnělý Motl Mendl touží po uměleckém vyjádření svých myšlenek, zděděná primitivní kamera (a zároveň promítačka) i nedostatek peněz mu neumožňuje sny realizovat v plné míře. Spouštěčem jeho kariéry se stane místní bohatec, který se rozhodne financovat dokument o vesnici, plné svérázných lidiček. Motl souhlasí, a postupně začíná objevovat krásy a svízele takového projektu. Krásou je pro něj služebná Anna, která se stane jeho múzou, pomocnicí i láskou.

Zároveň poznává i záporné stránky svého řemesla – negramotný „producent“ neustále do konceptu filmu mluví a režíruje za něj, a reakce obyčejných lidí jsou zpočátku spíše záporné. Motl tehdy ještě zdaleka netuší, že právě tyto zážitky budou mít zcela zásadní význam pro jeho budoucí práci. Právě obyčejní, negramotní vesničané mu totiž ukážou, co si lid žádá – melodramatické příběhy, plné expresivity a podivuhodných zápletek.

Při práci na filmu jakoby mimochodem vznikají vynálezy, oživující příběhy natáčené primitivní technikou (jednou z doslova magických scén je, když Mendl společně s Annou objevují kouzlo střihu). Až v druhé části příběhu se dozvídáme, že se mladý Motl ve jménu své kariéry dopustil nepěkného činu – s ukradenou pokladničkou a natočeným filmovým materiálem utekl do Ameriky, kde se později stal významným hollywoodským magnátem.

Celá inscenace je pojata jako divadlo na divadle – do příběhu nás uvádí zestárlý Maurice Montgomery (Paul Jesson), který se v roce 1936 jako blahobytný, ale i značně sentimentální muž ve vzpomínkách vrací do rodné vísky a ke svým prvním filmovým dobrodružstvím. Zatímco první část se odehrává v regulérním prostředí židovské vesnice, v druhé části vidíme totéž, ovšem proměněno v ateliérovou filmovou kulisu (autorem scény je Bob Crowley).

Damien Molony v roli mladého Motla Mendela má v sobě zápal amatéra, a zároveň křehkou romantickou představu o životě a lásce. V závěru hry si Molony ještě střihne roli svého syna, jehož život provází stejně nepravděpodobný příběh jako zápletky hollywoodských melodramat.

Lauren O´Neilová jako Anna má v sobě prostotu, ale i selskou chytrost a vyrovnanost, na plátně (neboť retro filmové produkce jsou důležitou součástí příběhu – jejich autorem je Jon Driscoll) má její fotogenická hrdinka půvab, křehkost a záhadnost filmových div počátků filmu.

Pravou hvězdou inscenace je však Anthony Sher v roli Jacoba Bindela, který v sobě mísí spontaneitu i aroganci nadšeného nevzdělance, ale zároveň vizionáře. Jestliže kritiky poznamenávají, že vizuálně působí jako by se účastnil konkursu na titulní roli v Šumaři na střeše, je to označení velmi výstižné. Image ortodoxního Žida s mohutným plnovousem a nezdolným temperamentem přiznaně odkazuje k mnohým klišé, spojovaným se svérázem židovských komunit starých časů. Ostatní členové hereckého souboru v tomto smyslu působí jako výtvarně dokonale laděný kompars, v němž jednotlivci oddaně slouží k dokreslení dobové a místní atmosféry.

Hra i inscenace jsou tedy především holdem pohyblivým obrázkům, ale i pospolitostem starých časů, které už v dnešní době nemají obdoby. Je to představení – jak je u Angličanů obvyklé – velmi barvité, perfektně sladěné ve všech složkách projevu, které výrazně míří spíše k většinovému diváckému vkusu, nežli k ambici zavděčit se kritické obci. O tom svědčí i fakt, že navzdory pouze průměrným kritikám je představení v Lyttelton Theatre vyprodáno nadlouho dopředu.