Přeměna Polska ve fotografiích

Stávky v gdaňských loděnicích i pozdější úpadek této kolébky Solidarity. Prázdné obchody v socialismu i agresivní reklama v neokapitalismu. Nadšení západní pop-kulturou i letecká tragédie ve Smolensku, při níž zahynul prezident Kaczyński. Na výstavě v Ujazdovském zámku se mísí černobílá fotografie s barevnou. Vedle jiných zvučných jmen je možné vidět práce třeba Witolda Krassowského – fotoreportéra, který spolupracoval s médii jako německý Der Spiegel či magazín National Geographic. Nebo také práce uznávaného britsko-polského fotografa Chrise Niedenthala, pro něhož byly atraktivní zmíněné gdaňské loděnice.

Expozici, kde se poprvé sešla díla všech generací polských dokumentárních fotografů, kurátor Adam Mazur pojmenoval – Svět bez zastoupení. V originále Świat nie przedstawiony, což je manifest dvou polských básníků a prozaiků Adama Zagajewskiego a Juliana Kornhausera z poloviny 70. let minulého století. Představitelé nové vlny v něm vyzývali, aby se umělci přestali vyhýbat realitě a zabývali se více během dnešního světa. A právě na tuto výzvu expozice v Ujazdovském zámku – dá se říci – navazuje.

K vidění jsou například Fotodeníky Beaty Bohdziewicz, které pořizovala od roku 1982 a které bývaly chronologické. Nyní jsou promíchané, neboť se podle autorky časová linie zpřetrhala. „Minulost ještě neskončila a budoucnost se zdá být nepředvídatelná,“ uvedla autorka pro list Rzeczpospolita. Na výstavě jsou například její fotografie prezidentů: tančící Václav Havel na polském velvyslanectví, Lech Wałęsa oslavující vítězství i portrét současného polského prezidenta Bronisława Komorowského. Ovšem na druhé straně nechybí třeba ani snímky z největšího útulku pro bezdomovce v Nowej Hucie a příběhů lidí, kteří k němu znají cestu.

Záměr organizátorů výstavy představit současný dokument a najít odpověď na otázku, zda se mu dnes daří zachytit realitu, doplňuje přehlídka více než dvou desítek dokumentárních filmů. V předpremiéře je mezi nimi třeba i snímek Naše ulice, který zaznamenává, jak transformace změnila život dělnické rodiny z Lodži.

Jak napsal polský list Gazeta Wyborcza, výstava potvrzuje, že fotografové dnes pracují na větších materiálech a hledají pro ně uplatnění právě v uměleckých galeriích. Nakonec, v posledních letech probíhala v Polsku debata o tom, zda má dokumentární fotografie v umění místo. Vyplynulo z ní, že v oblasti filmu, literatury či výtvarného umění nevznikla za poslední dvě desetiletí díla, která by lépe než právě fotografie přestavila nynější svět a pomohla ho pochopit. Podle kurátora Adama Mazura diskuze o tom, jaká má být role umění ve společnosti, pokračuje i zhruba třicet let po vydání manifestu Świat nie przedstawiony. A právě dnes podle něj umělci opouštějí abstrakci a snaží se více analyzovat otázky spojené s politikou, ekonomikou i obyčejným životem.