Na korespondenční rychlokurz dandismu vás do Violy zvou znalci: Baudelaire, Wilde, Langmajer, Bor…

Dandy se má stále snažit být vznešený. Je povinen žít i spát před zrcadlem. Je to člověk bohatý a zahálčivý, který, třebaže přesycen, nemá na starosti nic jiného než hnát se za štěstím. To jsou slova jednoho z dandyů, francouzského prokletého básníka Charlese Baudelaira. Jeho osobností, podobně jako osobností Oscara Wilda nebo George Gordona Byrona se inspiroval Tomáš Vondrovic pro svou divadelní rozpravu o dandismu. Dialog autor místy prokládá krátkými písňovými texty.

Naučit se lehkosti, kráse a eleganciZákladem představení je dialog zkušeného dandyho s mužem, který se chce dandym teprve stát. Skrze dopisy spolu vedou dlouhé rozpravy. Jiří Langmajer v nich jako ten zkušenější zasvěcuje novice Hanuše Bora do filozofie dandismu. Tomáš Vondrovic k tomu říká: „Je to fáze jisté citové a myšlenkové výchovy, otázka, jak se naučit lehkosti, které se naučit nelze, kterou buď máte, nebo ne, a přesto se jí musíte učit. První fáze je ten vnější dandismus, krásně elegantní, ale pak zjistíme, že samo o sobě by to bylo málo. Takže potom přichází vnitřní proměna toho postoje a to už jsou ti smutní dandyové, což obnáší jistou bolest a křehkost.“

Hanuš Bor |foto: Divadlo Viola

Langmajer dandym na pár týdnůTomáš Vondrovic ale ve svém představení pokračuje v průzkumné cestě dandismem dál a hlouběji. Málokterý dandy měl skutečného přítele, ovšem hra Přípitek aneb Cihla je právě o přátelství, takže jde o překonání oné osamělé, bolavé fáze. Podle Tomáše Vondrovice i Jiří Langmajer v sobě kus dandismu nosí, už proto, na tomto stylu považuje za nejpřitažlivější volnomyšlenkářství a společenskou chladnokrevnost. Přiznává ale, že by mu to možná imponovalo jen pár týdnů. Uvědomuje si, že spousta dandyů, skončila velmi špatně.