Thórbergur Thórdarson: Kameny mluví
Kameny mluví jsou životopisným vyprávěním o autorově dětství v zapadlém koutu jižního Islandu. Sledujeme život tak, jak se zachoval od středověku do počátku 20.století. Poznáme, co pro lidi vyrůstající o samotě a na samotě znamenala příroda, krutá i krásná zároveň, co představovalo v jejich životě slunce, letní dobrodinec, co znamenalo žít v pospolitosti s „krávou“ jako členem rodiny, v blízkosti mořských proměnlivých vln a jak k nám promlouvají kameny.
Islandský prozaik Thórbergur Thórdarson (1889 – 1974) vyrostl na odlehlém statku na východě pod ledovci, v sedmnácti letech odešel do Reykjavíku, navštěvoval lidovou školu, učitelský ústav, literární přednášky a živil se příležitostnou prací. Pro své posměšné pamflety byl zbaven místa učitele a žil poté jako svobodný spisovatel. Věnoval se esperantu, spiritismu a orientální filozofii. Proslavil se knihou autobiografických příběhů a esejů Dopis Lauře (1924), která znamenala myšlenkovou i formální revoluci v islandské literatuře a ovlivnila její další vývoj k modernismu. Jedinečné byly i jeho eseje a články s originálními postřehy o poměrech na Islandu. Řada jeho knih vychází z autobiografických zážitků a Thórdarson si jimi získal jméno svérázného islandského humoristy. Z vášně pro zajímavé lidské typy vznikl také jeho cyklus Životopis pastora Árniho Thórarinssona a líbezně humorné vyprávění o malé holčičce v Reykjavíku Píseň o květině. Česky vyšlo v překladu Heleny Kadečkové životopisné vyprávění Kameny mluví (č. 1965).
„Krávy byly součástí rodiny a duši i tělu člověka byly ještě bližší než koně a ovce. Prokazovaly lidem dobro, neboť jim dávaly mléko, nejzdravější potravu v domácnosti. Bůh byl nad nimi stejně jako nad lidmi a leckdo na Jižním pobřeží věřil, že mají nesmrtelnou duši. Přestože se kravám dalo leccos vytknout, měly přece jen velký vliv na duchovní atmosféru v jizbě. Život se v ní zdál plnější a prostornější, když člověk věděl, že jsou nablízku živí tvorové. Když měly hlad, tloukly do žlabu, a lidem to připomínalo potřeby hladovějících. Někdy vydávaly hluboké vzdechy a hlasitě oddechovaly. Život tím získával další rozměr a v lidské mysli to vzbuzovalo pocit, že existuje i jiný, všeobjímající dech skutečnosti.“ (ukázka z knihy Kameny mluví)
Sedm kapitol z životopisné knihy Thórbergura Thórdarsona o dětství v zapadlém koutu jižního Islandu. Z překladu Heleny Kadečkové připravila Jana Chudobová.
Nejposlouchanější
-
Harper Lee: Jako zabít ptáčka. Tragický příběh černocha křivě obviněného ze znásilnění bílé dívky
-
Podoby přitažlivosti. Povídky Miloše Urbana, Hany Lundiakové, Kateřiny Rudčenkové a dalších autorů
-
Čtyři příběhy z cyklu Tajemno v dílech německých autorů 19. století
-
S.d.Ch.: Můj vůz je před vraty. Hra o minulosti inspirovaná tragickým osudem prezidenta Háchy
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka