Čtyři příběhy z cyklu Tajemno v dílech německých autorů 19. století

Oskar A. H. Schmitz: Pan Strašrybka a jeho strašák

Pan Strašrybka užívá plnými doušky život dobře situovaného diplomata na penzi a krátí si chvíli drobnými radostmi. Například když nechá na zahradě svého statku postavit strašáka, pro své poťouchlé potěšení ho nechá obléct do svých obnošených šatů. Když jednoho ráno strašáka nenajde, pomyslí si ve své velkorysosti, že šaty zřejmě někomu ještě posloužily. Netuší ovšem, že krajem obchází přízrak, který hledá nového hostitele.

Oskar Adolf Hermann Schmitz (1873–1931) se narodil v Bad Homburgu v Hesensku-Nassau. Jeho otec byl vysokým úředníkem při železnici, matka dcerou židovského bankéře.

V roce 1892 začal studovat právo, ekonomii a humanitní vědy na univerzitách v Heidelbergu a Lipsku. Hojně cestoval po Evropě, navštívil Budapešt, Vídeň, Prahu, pobýval v Holandsku, Belgii, Velké Británii a Skandinávii. Studium nedokončil, ale díky otcovu majetku vedl celkem spokojený život a mohl se věnovat literární práci. Začal se také zajímat o psychologii.

V roce 1915 se přestěhoval do Salcburku, kde pracoval jako psychoanalytik a zabýval se hlubinnou psychologií Carla Gustava Junga. Byl také aktivní jako novinář a psal eseje o politických a sociálních otázkách. Zajímal se též o astrologii.

Paul Heyse: Krásná Abigail

Společnost přátel si vypráví příběhy. Po půlnoci přijdou na řadu ty hrůzostrašné. Vážený důstojník na penzi se připojí vlastním příběhem o dávném setkání s krásnou dívkou Abigail. Její uhrančivé šedé oči zůstávaly vážné, i když se usmívala a její alabastrové paže byly nejkrásnější, jaké kdy viděl. Zamiloval se. Jejich vztah ale nedošel naplnění. Setkání po letech pak bylo víc než podivné…

První německy píšící nositel Nobelovy ceny za literaturu Paul Heyse (1830–1914) byl synem profesora lingvistiky. Matka pocházela z rodiny hudebníků. Sám vystudoval klasickou a románskou filologii. Úspěšně debutoval tragédií Francesca da Rimini a výpravnými básněmi Urica a Bratři.

Bavorský král Maximilián II. ho ustanovil ho svým dvorním básníkem. Heyse se mohl věnovat literární práci naplno. Obsáhnul širokou paletu žánrů – psal lyriku, epickou poezii, novely, romány i divadelní hry. Proslavil se zejména svými novelami. Heyse byl také profesorem románské filologie na mnichovské univerzitě a spoluzakládal básnické sdružení Krokodil. Jeho členové pěstovali složité lyrické formy a básnické vzory hledali v antice a románských literaturách. Heyse měl ale také smysl pro jemnou ironii. Do češtiny byly dosud přeloženy novely Dva zajatci (1913) a L'Arrabbiata (1938) a výbor z básnického díla Jsme kapkou v moři života (2017). 

Heinrich Daniel Zschokke: Noc v Brczwezmcislu

Mladý úředník pruské vlády je poslán na své první působiště. To se nalézá na okupovaném polském území a hlavnímu hrdinovi je hned po prvních setkáních jasné, že to rozhodně nebude vlídné místo pro život. Navíc jeho předchůdce bezprostředně před jeho příjezdem za dramatických okolností zemřel a on bude muset dokonce strávit první noc s jeho mrtvolou pod jednou střechou.

Ohann Heinrich Daniel Zschokke (1771–1848) byl německý píšící spisovatel. Narodil se v Magdeburgu v Prusku, ale většinu svého života strávil ve Švýcarsku. V 17 letech zběhl ze studií a přidal se kočovné herecké společnosti. Ke studiu se vrátil na univerzitě ve Frankfurtu nad Odrou, kde se věnoval filozofii, teologii a historii. Krátce působil jako farář v Magdeburku, pak se vrátil do Frankfurtu nad Odrou, kde získal roku 1792 titul soukromého docenta.

V roce 1983 se proslavil románem Aballino, velký zbojník. Než se pro neschody s pruskou vládou trvale usadil ve Švýcarsku podnik řadu cest po Německu, Švýcarsku, Francii a Itálii. Propagoval vytvoření občanské společnosti a v Aarau založil zednářskou lóži. Reorganizoval s významným sociálním cítěním instituce italských kantonů a byl jmenován viceguvernérem kantonu Basilej. Ve své prozaické i dramatické tvorbě pracoval s hrůzostrašnými a rytířskými tématy. Věnoval se také historii.

Theodor Storm: Dům pana Bulemanna

V jednom německém přístavním městě stojí starý úzký dům. Žije v něm pan Bulemann. Jeho otce lidé kvůli jeho profesi zastavárníka nazývali prodavačem duší. Pan Bulemann po něm zdědil dům plný cenností i nejrůznějšího harampádí. Cennosti s rozporu se zástavním právem rozprodává a z výtěžku žije obklopen zbylou veteší. Společnost mu dělají krom nenávisti k lidem jen dvě nezvykle velké kočky.  Ale i s nimi se jedné osudné noci dostane do sporu.

Theodor Storm (1817–1888) je ceněn jako mistr lyricky laděných novel. Svůj styl vytvářel pod vlivem pozdních romantiků Heinricha Heineho, Eduarda Mörikeho nebo Josepha Eichendorffa. Realistickou kresbu jeho příběhů provází nostalgická nálada a jemná melancholie. Ale povídka Dům pana Bulemanna je laděna o poznání temněji.

V literatuře 19. a 20. století se často setkáváme s motivem strašidelného zvířete. Často to bývají krysy, patrně nejznámější je černý kocour v povídce E. A. Poea. V povídce Theodora Storma, která je pokládána za první německy psanou moderní hororovou povídku, jsou kočky hned dvě. A pořádně vypasené. Je na čtenáři, respektive posluchači, aby si jejich úkol domyslel do samého konce.

Theodor Storm se literatuře začal věnovat až ve svých pětadvaceti letech. Nejdříve pracoval jako advokát, pak vstoupil do služeb pruského státu a pracoval jako vysoký správní a soudní úředník. Věnoval se próze i poezii.