S.d.Ch.: Můj vůz je před vraty. Hra o minulosti inspirovaná tragickým osudem prezidenta Háchy

Za automobilem, který si Hrad ponechal i po válce, aby po překarosování sloužil i komunistickým papalášům, se táhnou paradoxy temných let, jež vytvořily obraz Emila Háchy jako kolaboranta a zrádce. I otázka odpovědnosti elit a smutný únik od vlastní paměti a svědomí – především těch, kteří Háchu na Hradě vystřídali. To vše v nepopisném, osobitém a provokativním stylu S.d.Ch. Prezident touží být už jen básníkem a šéflékařka přichází bez pozvání.

Doc. JUDr. Emil Hácha (12. července 1872) pocházel z Jižních Čech a právnický titul získal ještě za Rakouska-Uherska, v roce 1895. Vznik Československého státu mu přinesl členství u Nejvyššího správního soudu a následně se stal, díky mimořádným odborným znalostem a kvalifikaci, členem haagského rozhodčího soudu. Mnichov 1938 a následný exil prezidenta Beneše znamenal pro stárnoucího právníka nečekanou novou, temnou životní etapu, poznamenanou v osobním životě také náhlou smrtí milované ženy Marie.

Osudný rok 1938

Následoval však březen 1939, vznik Slovenského štátu a další fatální události, vrcholící po třech letech války nacistickým běsněním v závěru heydrichiády. To vše se zásadním způsobem podepsalo na Háchově fyzickém i duševním zdraví a nejvyšší představitel státu se postupně propadal do apatie a stával bezmocným proti vnějším tlakům.

Miloslav Vojtíšek alias S.d.Ch.

Autor pod pseudonymem S.d.Ch. je spisovatel, dramatik, skladatel a textař, lídr kapely Ruce naší Dory, někdejší správce hřbitova i správce fotbalového hřiště. Je držitelem dvou Cen Alfréda Radoka za nejlepší původní českou a slovenskou hru a ceny Muriel za komiks Varlén.

Dne 30. listopadu 1938 byl dr. Hácha řádně zvolen prezidentem takzvané druhé republiky, která se po čtyřech měsících stala zmrzačeným Protektorátem. Do úřadu vstupoval se sebezapřením a s pocitem služby poníženému národu, po jejímž odvedení bude moci předat úřad zpět předchozímu prezidentovi.

Hořký konec

Po válce byl tak za svou službu odměněn zatčením a nedůstojným pobytem v pankrácké věznici, proti kterému nezmohla nic ani pečující dcera Milada. Emil Hácha se soudu nedočkal – zemřel 27. června 1945.

S.d.Ch. si pro svou dramatickou kompozici vybral právě období závěru Háchova života. Rozhodně však neměl v úmyslu vytvořit historický dokument – rozporuplností, naléhavostí a tragikou událostí i lidských osudů se nechal inspirovat k vlastnímu příběhu.