Šťastný život úspěšného právníka. Připomínáme 150. výročí narození Emila Háchy

Pozdější Háchovo působení ve funkci prezidenta by si zasloužilo samostatný pořad. Vztahy s londýnským exilem, spolupráce s ministerským předsedou generálem Eliášem a ministrem dopravy Havelkou, kteří se přímo podíleli na odbojové činnosti, nesčetné zásahy ve prospěch zatčených nebo ohrožovaných. Podrobně se touto etapou zabývá víc než osmisetstránkové dílo Víta Machálka „Prezident lidskosti“, stručněji, ale velmi výstižně, kniha „Českoslovenští prezidenti“, do níž medailon věnovaný Emilu Háchovi napsal historik Josef Tomeš, spoluautor pořadu Jarmily Konrádové.

Milovník a podporovatel umění

„Manželé Háchovi byli velkými milovníky umění,“ vypráví Josef Tomeš, „byli sběrateli, ale Hácha svůj zájem spojil i se svojí juristickou profesí, protože víc než deset let byl tajemníkem kuratoria pražské Moderní galerie.“ Přátelské styky udržoval s výtvarníky, blízcí si byli s architektem Josefem Fantou, podle jehož návrhu vznikla například budova pražského Hlavního nádraží.

Emil Hácha u rozhlasového mikrofonu (1939)|foto:autor neznámý, Archiv Českého rozhlasu

Polyglot, překladatel, básník

Umělecká záliba dovedla Emila Háchu k překladu vybraných uměleckopamátkářských prací do němčiny, byla také spojena s jeho činností literární. „On se velice dobře učil cizím jazykům, a dá se říci, že byl polyglotem − od dětství uměl velmi dobře německy, naučil se výborně francouzsky a italsky, ale také, a to bylo v jeho generaci vzácné, anglicky,“ objasňuje Josef Tomeš.

V roce 1902 vyšel humoristický román anglického spisovatele Jeroma Klapky Jeroma Tři muži ve člunu (kromě psa) v překladu bratrů Emila a Theodora Háchových. Svoji vlastní poezii vydal Hácha anonymně jako soukromý tisk ve sbírce Omyly a přeludy, v počtu padesáti kusů.