Nedělní jazzové lelkování na nevyčerpatelné téma lásky

Jazz se narodil v hanbaté neworlánské čtvrti a dospěl v tančírnách a podzemních katakombách různých špeluněk a klubů, takže měl k upřímné i prodejné lásce vždycky blízko. Z hrdel jazzových pěvců se proto s příchodem května ozývají slova a zvuky, kterými šeptali a lhali už slavík a hrdlička Karla Hynka Máchy.

Láska je mocným zdrojem inspirace ve všech uměleckých oborech a jazz není v tomto ohledu výjimkou. Alfred de Musset sice prohlásil, že „S láskou nejsou žerty“, ale v májovém lelkování nás jazzmani přesvědčí, že se lásky nebojí. Tony Bennett zavzpomíná na slavíka, který zpíval na londýnském náměstí Berkeley, jeho kolegyně Stacey Kent ho doplní písničkovým tvrzením, že Láska, je to, co svět zrovna teď potřebuje a na Milostnou past upozorní Steve Tyrrell. Ve stejném duchu bude pokračovat René Marie, jejíž diskusní příspěvek C’est si bon asi nenajde oponenty. Miláčka, kterého Neal Hefti stvořil pro legendární album The Atomic Mr. Basie, představí ve zpívané úpravě Mark Murphy a toto téma dále rozvede Eliane Elias vzpomínkou na Cheta Bakera v evergreenu There Will Never Be Another You. Chet Baker na to zareaguje srdceryvným dotazem: „Co budu dělat, až budeš daleko a já zůstanu sám?“ O předehru k lelkovacímu happy endu se postará Debby Boone prohlášením „Čekám jenom na Tebe“ a na májovou codu nás dovede Nat King Cole zpívaným manifestem Let There Be Love.

Oscar Wilde kdysi řekl, že: „Láska už není v módě. Zabili ji básníci. Napsali toho o ní tolik, že lidé už na lásku nevěří.“ Jazzmani ve své naivitě ale tuto víru ještě neztratili.