Romano Guardini: Životní období

V režii Vladimíra Tomeše přednáší Jiří Plachý. Pětidílný cyklus poslouchejte na stanici Vltava od 25. března vždy v 10:00.

Romano Guardini (1885–1968) se narodil v Itálii, avšak dětství, školní léta a studia absolvoval již v Německu, kam se jeho rodiče záhy přestěhovali. Po maturitě uvažoval původně o přírodovědecké fakultě, nakonec se však dal zapsat na teologii; v roce 1910 byl vysvěcen na kněze.

Ve své pastorační práci se od počátku věnoval hlavně mládeži, zájem o mladou generaci a pedagogický talent ho pak přivedly až za univerzitní katedru: jako docent přednášel nejdříve v Bonnu, ve 20. letech působil i na univerzitě v Berlíně, po válce pak v Tübingen a v Mnichově.

Ve svých přednáškách se soustřeďoval mimo jiné také na výklad děl velkých osobností evropské kultury. Některé práce na toto téma vydal i knižně (interpretace Platóna, sv. Augustina, Danta, Pascala, Kierkegaarda, Dostojevského, Rilka).

U nás se Guardiniho dílo poprvé objevilo ve 20. letech ve Florianových staroříšských edicích. Po roce 1989 vyšlo česky několik Guardiniho menších prací, mezi nimi pod názvem Životní období i rozšířený cyklus přednášek o etice z roku 1953.

Guardiniho osoba je spjata s náboženským hnutím mládeže po 1. světové válce. S jeho osobou je spojena obnova katolické liturgie a její soustředění kolem slavení eucharistie.

Především se však Guardini řadí k nejvýznamnějším představitelům katolictví 20. století, především v oblastech liturgie, filozofie náboženství, pedagogiky a ekumenismu.

Od roku 1970 se uděluje cena („za vynikající zásluhy o interpretaci naší doby“), která nese jméno Romana Guardiniho. Mezi významné držitele patří např. fyzik a nositel Nobelovy ceny Werner Heisenberg, německý prezident Richard von Weiszäcker, skladatelé Karl Orff a Kryštof Penderecki, vídeňský kardinál a arcibiskup Franz König. V roce 2010 obdržel Guardiniho cenu Tomáš Halík jako vůbec první Čech v historii.