Hrdinové v poezii

Poslouchejte na Vltavě od 10. srpna 2015 vždy ve 12:50. Po odvysílání se jednotlivé díly objeví postupně v jednom článku na stránce Hry a literatura. Zůstanou tam vždy po dobu jednoho týdne.

Hrdinové antické mytologie nejsou rozhodně jednoznačně příkladné bytosti. Ten, bez něhož by Řekové Tróju nikdy neporazili, Achilleus, odmítá bojovat, je uražený, a když se nechá přemluvit, chová se jako vraždící krvelačný stroj.

Básník Homér ho jako Řeka slaví, ale římský básník Catullus je k němu jízlivě kritický. Šílenstvím vraždy zaslepený je i Euripidův Orestés, vrah vlastní matky, kterého Lítice štvou a nedopřejí mu spánku. Básník Euripidés si svou monstrózní hrou vyřizoval na konci 5. století před Kristem svůj účet s Athéňany.

Biblický Jób je hrdina-trpitel, jeho odporné rány od něj odpuzují všechny dříve blízké lidi a Bůh ve své sázce s ďáblem nešetří nic a nikoho. Jeho příběh je jeden z nejstarších příběhů lidstva a dodnes mu úplně nerozumíme. Možná je hrdinou mýtu spíš Bůh než Job - a i Bůh je hrdinou velmi problematickým.

Strašnými a odpornými ranami je stižen i středověký Tristan, tento hrdina koná své skutky, aniž by mohl znát jejich následky, neboť je omámen jedem a poraněn ranou, která se nikdy nezahojí.

Poslední hrdina je mrtvý voják v jarmareční písni Bertolta Brechta z roku 1918. V této protiválečné, provokativně primitivní a odporné baladě je mrtvý voják vyhrabán z hrobu, aby byl oprášen a doslova recyklován v další válce.

Připravil: Robert Roreitner, Matouš JaluškaRežie: Jaroslava Šiktancová