Nenávist, která šla až za hrob

21. říjen 2005

Známe úsloví o tom, že bývá láska, která jde až za hrob. Totéž však platí i o nenávisti. Ukázalo se to před nějakou dobou v Rakousku. Jeden třiašedesátiletý důchodce byl usvědčen z toho, že opakovaně demoluje jistý hrob na místním hřbitově. Bral si s sebou na místo posledního odpočinku sprej a jeden a ten samý hrob vždy pomaloval. Další zjištění ukázalo, že stařec nepropadl žádné mladické sprejerské nostalgii, ale vyřizoval si účty se svým finančním poradcem. Poradce ležel jako drahý zesnulý v tom hrobě. Důchodce měl pocit, možná oprávněně, že mu poradce radil špatně. Protože pozemská spravedlnost už byla na finančního experta krátká, vyřešila to jeho oběť po svém.

Zda se jeho duši ulevilo, není známo. V každém případě tato soukromá msta také nebyla zadarmo, protože neustálé čištění náhrobku přišlo asi na 5000 euro. Tuto sumu je nutno připočítat k částce 70 tisíc euro, o kterou špatným investováním kvůli dotyčnému poradci předtím přišel. Skutečně drahá památka.

Z hlediska právně chápané spravedlnosti to důchodce vskutku neudělal dobře. Právo trestá viníka jednak proto, aby se napravil, jednak proto, aby na sobě pocítil tíži trestu. Tomu se říká odvetný prvek. U člověka v hrobě je to trochu problematické. Jeho náprava není pravděpodobná. Pokud jde o odvetu, záleží na tom, zda věříme v posmrtný život. Pokud nějaký je, udělají si to tam stejně po svém.

Je tady však jeden moment, který jednání rakouského důchodce ospravedlňuje. Trest má totiž význam nejen pro toho, kdo je potrestán, ale také pro toho, kdo trestá. Pokud jsme svědky toho, že mnohé zlo zůstalo nepotrestáno, působí to na naši psychiku rozkladně. Řekneme si, že lumpům všechno projde a nakonec si klidně ještě umřou a uniknou tak trestu definitivně. Akt individuální msty nemůže nastolit spravedlnost, může však možná zachránit toho, kdo ví, že si pozemská spravedlnost a on sám na viníkovi už nic nevezmou. Jisté je, že naši předkové na tom byli díky magii a náboženství lépe. Mohli by na onoho finančního poradce uvalit nějakou strašlivou kletbu a nemuseli přitom porušovat žádný zákon.

autor: Jan Jandourek
Spustit audio