Nejvšestranější výtvarník minulého století. Životní dílo umělce a designéra Isama Noguchiho vystavují v Londýně

Ukázka z expozice výstavy Noguchi|foto:Tim Whitby, Barbican Art Gallery

Isamu Noguchi se narodil v Los Angeles v roce 1904 japonskému otci a americké matce. Své mládí však prožil převážně v Japonsku. Do USA se vrátil až v roce 1918, studoval zde střední i vysokou školu na univerzitě Columbia, učil se u sochaře Onoria Ruotoly v New Yorku. Po shlédnutí výstavy Constantina Brancusiho se rozhodl odjet na studijní stáž do Paříže, kde se seznámil s avantgardní scénou, a především surrealismem. Ve třicátých a čtyřicátých letech Noguchi cestoval po Spojených státech amerických, Mexiku, Asii i Evropě.

8 fotografií

K jeho prvním dílům patří bakelitová dětská chůvička ve tvaru japonské přilbice na bojový sport Kendó. Od té doby rozvíjel produktový i unikátní autorský design. V roce 1944 navrhl surrealisticky pojatý šachový stolek pro výstavu v newyorské galerii Julian Levy, věnoval se interiérovému designu, architektonickým instalacím i designu nábytku. Ten v jeho tvorbě vyvrcholil, když ho kreativní ředitel značky Herman Miller George Nelson oslovil k návrhu několika nábytkářských objektů, které se zanedlouho staly ikonami poválečného organického designu. Je to především jeho konferenční stolek, který ho v oblasti užitého umění proslavil.

Teprve v padesátých letech získal Noguchi obecné uznání a mohl se tedy naplno věnovat sochařské i užitné tvorbě. V oblasti designu z této doby vynikají jeho papírová svítidla Akari navržená podle tradičních japonských lampiónů. Dodnes je vyrábí švýcarská nábytkářská značka Vitra.

Noguchi věřil, že právě umění nás dokáže naučit být více lidskými. A výsledky jeho práce to přesvědčivě potvrzují. Organické tvary jeho dřevěných nebo mramorových plastik ukazují překvapivé formy vycházejícími z lidského těla. Jeho interiérový design poté tyto křivky převádí do světa užitého umění, které obohacuje náš každodenní život. A konečně vizi o totálním umění pro všechny dokázal Noguchi realizovat na konci své kariéry, především v podobě dětských hřišť a parků.