Nejvíc jsem se naučila od králíků z klobouku, říká střihačka Jiřina Pěčová. Za celoživotní přínos ji letos ocenil Anifilm
V titulcích se jméno střihačky Jiřiny Pěčové poprvé objevilo v roce 1975 u pohádkové série Říkání o víle Amálce. O sedmačtyřicet let později její celoživotní práci v oblasti animovaného filmu ocenil festival Anifilm. Proč při jednom z prvních pohovorů musela potvrdit, že není závodní sportovkyně? A co měla nejraději na spolupráci se skladatelem Petrem Skoumalem? I o tom mluvila ve Vizitce s Tomášem Pilátem.
Nejen Říkání o víle Amálce, ale i Opička Žofka, Maxipes Fík, Bob a Bobek – králíci z klobouku, Velká sýrová loupež, Fimfárum Jana Wericha nebo Broučci. Ve všech těchto pohádkách má prsty střihačka a pedagožka Jiřina Pěčová. Její cesta přitom vůbec nebyla přímočará, původně se k oboru dostala na konci padesátých let po třídenních zkouškách coby konturistka.
Nové díly Toma a Jerryho totiž do Československa přijel vyrábět režisér a producent Gene Deitch a ve studiu Bratři v triku bylo třeba posílit stavy. Celkem tu tehdy vzniklo třináct dílů, pak se výroba opět přestěhovala do zámoří. Jen o dva roky později tu Deitch ovšem natočil satirický a Oscarem oceněný příběh Munro o čtyřletém chlapci povolaném do armády. „Ve filmu Munro jsem dělala déšť,“ usmívá se paní Pěčová.
Hálo, co ještě můžeme vyhodit?
Ve Vizitce detailně vysvětlila náplň práce konturistky, mluvila ale také o tom, jak se toužila dostat k techničtější profesi, a proto si udělala promítačský kurz. Díky tomu se dostala nejen k režisérům, jako byl Vojtěch Jasný, ale také k zajímavým překladatelům.
Přímo do střižny ji pak dostaly technicky laděné rady, které dávala nočním natáčením unavenému režisérovi Bořivoji Novákovi. Coby střihačka se postupně pouštěla do nasazování ruchů a hudby, později to s kolegyní dopracovaly i ke třinácti rozstříhaným filmům v jeden moment.
Ve Vizitce Jiřina Pěčová poutavě popisovala i trampoty se střihem filmů, které se překládaly do cizích jazyků, přičemž dobrodružství přinášely hlavně jazyky jako arabština. „To jsme pak museli volat do rozhlasového studia, kde arabsky uměli, abychom se ujistili, co ještě můžeme vyhodit, aby to neztratilo význam.“
Důležitou osobou v jejích vzpomínkách je služebně starší kolegyně Zdena Navrátilová. „Přenechala mi filmy Václava Bedřicha, protože věděla, že se od něj nejvíc naučím. Byl to nejlepší režisér animovaných filmů, uměl navazovat záběry, dokázal animovat uprostřed záběru a měl čich na dobré autory. Přinesl třeba Maxipsa Fíka nebo Boba a Bobka.“
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Matky a jejich děti. Poslechněte si povídky českých spisovatelů
-
Jakob Wassermann: Kryštof Kolumbus – Don Quijote oceánu
-
Robert Harris: Otčina. Krimi příběh z alternativní historie, v níž válku vyhrálo Německo
-
Otakar Brůna, Zdeněk Zábranský: Hra soudního rady Wendlera. Kostka a Adamíra převrací vzorce chování
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
