Režisérka Andrea Sedláčková: Osobní zkušenosti v mých filmech jsou výsledkem francouzské filmařské výchovy
Fotograf Antonín Kratochvíl je člověk, který k sobě jen tak někoho nepustí, říkala si Andrea Sedláčková před tím, než o něm začala točit dokument. I proto si jako průvodce snímkem zvolila jeho syna. S režisérkou, scenáristkou a střihačkou usazenou ve Francii mluvil ve Vizitce Tomáš Pilát.
Jako dítě měla Andrea Sedláčková pocit nedostatečné pozornosti. Když k ní, třináctileté holce ze sídliště v Praze – Petřinách, doputovala nabídka na malou roli ve snímku Jen si tak trochu písknout, z pochvaly od režiséra měla velkou radost. „Ta role mi vlastně zachránila život,“ přemítá ve Vizitce. „Přišla jsem na plac, všichni mě chválili a já měla pocit, že do toho světa patřím. Nebyla jsem ale velký talent, jinak bych šla na konzervatoř, takže jsem hledala, co jiného bych mohla dělat u filmu. Po čase jsem získala sebedůvěru, kamarády a naučila se řemeslo,“ dodává. Na FAMU vystudovala scenáristiku, v Paříži, kam odešla těsně před revolucí roku 1989, pak studovala režii a střih.
Ve Vizitce mluvila o tom, jak v Paříži trávila koronavirovou pandemii (vycházet se tam pod pokutou 135 eur smělo do velmi omezeného okolí bydliště jen na hodinu denně, přičemž z města odjely téměř dva miliony lidí), a samozřejmě také o svém aktuálním počinu. Je jím dokument Můj otec Antonín Kratochvíl. „Když jsem dostala na tento film nabídku, váhala jsem, protože Antonín je člověk, který si k sobě nikoho nepustí. Řekla jsem si, že bude lepší, aby diváka provázel filmem jeho syn, který se s Antonínem viděl poprvé v devatenácti letech,“ říká Sedláčková.
Do procesu natáčení pak vstoupila informace o obviněních ze sexuálního zneužívání. Vznesly je tři Kratochvílovy kolegyně z americké agentury VII, jež českého rodáka a další fotografy a fotografky zastupovala. Andrea Sedláčková ve Vizitce řekla, že Kratochvílův přístup k ženám znala. „Vyhodnotila jsem to tak, že co je problém v Americe, tady problém nebude. Umím si představit, že někomu Antonínovo chování vadí. Obviněním pro něj v podstatě skončila americká kariéra. Je vyškrtnutý z encyklopedií a vystoupil z agentury, což je pro něj devastující.”
Co bude s knihou o Milanu Kunderovi?
Ve filmech Andrey Sedláčkové se často objevují motivy z vlastního života, ostatně i ve snímku o Kratochvílovi se odrazil její komplikovaný vztah s otcem. Vklady z vlastní minulosti jsou podle ní výsledkem francouzské filmařské výchovy. „Učili nás, že do tématu, které nás zajímá, máme dávat autorskou zkušenost,” konstatuje. Vysloveně terapeutickou funkci pak pro ni mělo psaní snímků Můj otec a ostatní muži, Opravdová láska, Krásný čas a Dívka za zrcadlem, kde řešila svůj vztah k rodičům. Jak ve Vizitce řekla, uzavřela si tak pro sebe jednu životní periodu.
Během koronavirové pandemie napsala 300 stránek ze zamýšlené knihy o Milanu Kunderovi. Novákovu biografickou knihu samozřejmě v ruce měla, a i proto zvažuje, v jaké podobě, kdy a jestli vůbec vlastní počin vydat. „Používala jsem jen otevřené zdroje a přesto vím, že v některých věcech se Jan Novák spletl,” konstatuje. Dodává, že sama je ideálním čtenářem Novákovy knihy, protože ji zajímá všechno, co je s Kunderou spjaté, nicméně je toho názoru, že autor biografie musí s informacemi zacházet velice opatrně. „Vezmete-li cizí život do svých rukou, je to odpovědnost. Musíte potlačit vlastní ego a danou osobnost ukázat ze všech různých úhlů, to ale Jan Novák na paměti neměl. To permanentní odsuzování Milana Kundery je pro čtenáře hrozně únavné.”
Poslechněte si celou Vizitku, ve které Andrea Sedláčková mluví o filmu Rytmus v patách a komunikaci s Josefem Škvoreckým, o tématu dopingu a filmu Fair Play a o svých pracovních plánech.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
