Náhrobky jako denní chléb mladého architekta. Desítky děl Jana Kotěry můžeme obdivovat i na hřbitovech
Hrobka v Kosově Hoře u Sedlčan byla v roce 1898 první, pak následovaly asi tři desítky náhrobků po celém Česku včetně toho pro rodiče Aloise Jiráska nebo stavebníky jeho domů. Sepulkrální díla architekta Jana Kotěry najdeme na hřbitovech po celém Česku a jedny z prvních náhrobků stojí u severní zdi Nového židovského hřbitova v Praze.
„V jednom ze svých dopisů dokonce zmiňuje, že jeho denním chlebem jsou právě náhrobky na židovském hřbitově. Jde o jeho první práce, pocházejí z Kotěrova raného období, kdy hodně experimentoval,“ dodává, čím jsou tato díla zajímavá.
Přicházíme k severní zdi, u které vedle sebe stojí velké náhrobky rodiny Nathana Robitschka a Friedricha Elbogena. Ačkoli na nich Kotěra zřejmě pracoval současně, jsou zcela odlišné – jak materiálem, tak provedením. Jeden je pískovcový a bohatě zdobený, druhý je z tmavé žuly a je prostý dalších dekorativních motivů. Oběma dominují Kotěrovy oblíbené pylony, které ve svých sepulkrálních dílech různě obměňoval.
Čtěte také
„Návrh obou náhrobků pochází z roku 1901, což dokládá, že Kotěra dokázal naprosto odlišným způsobem pracovat ve stejnou dobu na dvou různých projektech,“ popisuje Kateřina Sedláková.
O několik desítek metrů dál najdeme náhrobek, který Kotěra v roce 1904 navrhl pro rodinu Maxe Perutze. „Téma nápisové desky zpracovával jinak, dominantní nejsou pylony, ale stéla. Také více využil dekorativní prvky, dokonce i keramické mozaiky, které jsou pro jeho práci na průčelí domů typické,“ dodává Kateřina Sedláková.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Molière: Lakomec. Ivan Trojan v titulní roli slavné komedie, v níž jde o peníze až v první řadě
-
Venuše v kožichu. Trýzeň a ponížení jako nejvyšší důkaz lásky v erotickém románu Sacher-Masocha
-
Alexandre Dumas ml.: Dáma s kaméliemi. Příběh o tragické lásce pařížské kurtizány
-
Jaroslav Hašek: Na opuštěné latríně, Spravedlnost zvítězí. Dvě humoresky od mistra české literatury
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
