Rovný chlap, obrovská autorita a zároveň velmi kamarádský, vzpomíná Jan Kučera na Vladimíra Válka

„Byl mým blízkým přítelem a pro moji profesi znamenal opravdu hodně. Myslím, že nepřeženu když řeknu, že to byl můj profesní otec,“ začíná své vzpomínání dirigent Jan Kučera. „Byl to skutečně skvělý rovný chlap, který cokoli řekl, tak platilo. Měl obrovské charisma, pro hudebníky byl obrovskou autoritou, ale zároveň byl velice kamarádský. To byla ta příjemná lidská stránka,“ shrnuje Jan Kučera na závěr.

Dirigent má dirigovat rukama a očima, a nedělat tam tanečky…

Vladimír Válek studoval hru na pozoun a violu na kroměřížské konzervatoři a poté dirigování – nejprve na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě (u Ľudovíta Rajtera) a následně na Akademii múzických umění v Praze (u Aloise Klímy). Jeho umělecké začátky jsou spjaty s Armádním uměleckým souborem Víta Nejedlého, Severočeskou filharmonií Teplice a také s Dvořákovým komorním orchestrem, ve kterém působil jako hráč i umělecký vedoucí. V roce 1975 nastoupil jako dirigent k Symfonickému orchestru hl. m. Prahy FOK. O rok později se stal stálým hostujícím dirigentem v holandském Leeuwardenu.

V roce 1985 se Válek stal šéfdirigentem Symfonického orchestru Československého rozhlasu, kde působil následujících šestadvacet let. Za tu dobu orchestr prošel výraznou proměnou. Válek zavedl pravidelné abonentní cykly, angažoval řadu nových hráčů a rozšířil také repertoár, a to i v oblasti soudobé hudby – řada skladeb pod jeho taktovkou zazněla také ve světové premiéře. Od roku 1996 Válek deset let působil také v České filharmonii. V sezóně 2002/03 byl hlavním hostujícím dirigentem symfonického orchestru v japonské Ósace, v letech 2004 až 2007 působil jako šéfdirigent Slovenské filharmonie.

Zemřel dlouholetý šéfdirigent Symfonického orchestru Českého rozhlasu Vladimír Válek|foto:Tomáš Vodňanský, Český rozhlas

Vladimír Válek pravidelně hostoval také u významných světových symfonických orchestrů včetně Izraelské filharmonie, lipského orchestru MDR, rakouského Tonkünstler Orchester, rozhlasových symfoniků ORF ve Vídni, Japonských filharmoniků, Symfonického orchestru Yomiuri nebo Národního taiwanského orchestru. Představil se také na řadě mezinárodních festivalů, například v Montreaux nebo Lucernu, kde v roce 1990 dirigoval na společném koncertě s Rafaelem Kubelíkem. Pravidelně hostoval na Pražském jaru a Bratislavských hudebních slavnostech.

Diskografie Vladimíra Válka zahrnuje stovky nahrávek zrealizovaných pro různé evropské rozhlasové stanice i řadu nahrávek, které byly vydány českými i zahraničními společnostmi na fyzických nosičích. Válkův snímek klavírních koncertů Erwina Schulhoffa s Janem Simonem a rozhlasovými symfoniky získala cenu světové hudební kritiky na MIDEM Classic v Cannes 1996. Mezi řadu ocenění, která Vladimír Válek za svou kariéru získal, patří například medaile za interpretaci orchestrálního díla Bohuslava Martinů nebo Classic Prague Awards za celoživotní tvorbu. Za výrazný přínos pro rozvoj Symfonického orchestru Českého rozhlasu převzal Vladimír Válek v říjnu 2010 z rukou prezidenta republiky Václava Klause medaili Za zásluhy.

Vladimír Válek řídí SOČR|foto:Archivní a programové fondy Českého rozhlasu

V Mozaice na Vladimíra Válka zavzpomínal jeho žák Jan Kučera, který se pokusil popsat Válkův způsob přípravy koncertního programu nebo natáčení: „V tom nejlepším smyslu slova se z toho nesnažil dělat vědu. Měl obrovskou důvěru v orchestr. Věděl, co si může dovolit. Skladbu nejprve raději přehrál nanečisto a potom se vracel k detailům, uměl na zkouškách obrovsky hospodařit s časem. A to vám potvrdí řada muzikantů. Někdy byl i trošku drsný, ale vždycky to bylo pro dobro věci. A pokud někdo neplnil důkladně své povinnosti, hodil po něm přísný pohled nebo sarkastickou poznámku, což ne vždy každý ustál, ale vždycky to bylo v rámci té nejvyšší umělecké kvality, což bylo poté znát na nahrávkách i na koncertech.“ Vladimír Válek podle Jana Kučery přišel k rozhlasovým symfonikům v době, kdy více nahrávali a méně koncertovali. „Orchestr vytáhl na pódium a dal mu tu šanci, aby byl vidět, aby se dostal před publikum. Byl to skvělý, rovný chlap. Cokoliv řekl, to platilo. Měl obrovské charisma, byl obrovskou autoritou, ale zároveň byl i velmi kamarádský,“ uzavírá Kučera.