První významné dílo architekta Jana Kotěry. Moderní Okresní dům v Hradci Králové slaví letos 120. jubileum

15. červen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Okresní dům v Hradci Králové, architekt Jan Kotěra

Když se koncem 19. století vrhl Jan Kotěra (1871–1923) na dráhu architekta, jeho start mu znesnadňovala řada okolností. Mimo jiné velké naděje, které v něj vkládaly pražské progresivně smýšlející umělecké a intelektuální kruhy. Ztotožňovaly ho totiž s prorokem modernity.

V duchu symbolistických tendencí přirovnávaly Jana Kotěru ke svěžímu jaru i bájnému rytíři, jemuž jedinému přísluší spasit českou architekturu před utonutím „v uměleckém konservatismu jinde již překonaném“. Autor těchto slov, historik umění Karel B. Mádl, který o Kotěrovi jako první referoval takto v superlativech, nebyl zdaleka jediným, kdo rozpoznal jeho mimořádný talent. Povšiml si ho také o dvanáct let starší královéhradecký starosta František Ulrich (1859–1939). Vzděláním byl sice právník, avšak duší byl básníkem.

Okresní dům v Hradci Králové, architekt Jan Kotěra

Nebýt náhodného setkání obou mužů kdesi ve Vídni, kam Ulrich jako poslanec dojížděl, ujal by se neformální role městského architekta zřejmě někdo jiný z absolventů školy Otto Wagnera (1848–1918), která tak přitahovala starostovu pozornost. Pravděpodobně by to byl Hubert Gessner, možná Otakar Bém, kteří v roce 1897 ohromili českou veřejnost nebývale moderní budovou královéhradecké Obchodní akademie (1896–1897). Jenomže Ulrichovi mnohem víc konvenovaly Kotěrovy práce a při první příležitosti nezaváhal a vyzval umělce a profesora Uměleckoprůmyslové školy v Praze ke spolupráci.

Okresní dům v Hradci Králové, architekt Jan Kotěra

V roce 1901 architekt naskicoval průčelí přístavby neobarokního hotelu Grand, který krátce před tím zakoupil královéhradecký okres. Okresní dům realizovaný v letech 1903–1904 navrhl v souladu s tezemi, které formuloval ve své stati O novém umění. Prvotní ideou mu bylo „konstruktivní tvoření prostoru“ a teprve „v druhé řadě okrášlení“. Výsledná podoba budovy se tak odvíjí od půdorysné dispozice, která je co nejúčelnější, přičemž fasáda jen člení a podporuje „jasně konstruktivně vyjádřené masy“. Díky tomu se Kotěra vypořádal s rozporem mezi interiérem a exteriérem budovy typickým pro tehdejší architekturu.

Nová „jednota architektonického díla“, které se Kotěrovi podařilo dosáhnout díky půdorysu utvářeného jednotně se skladbou průčelí, je v případě Okresního domu nejzřetelnější v jeho parteru. Do ulice takřka otevřený prostor kavárny přerušují jen pilíře, jejichž primární, nosnou funkci umocnil architekt masivní bosáží. Jinak působí celá stavba nesmírně křehce a její fasáda připomíná pokožku napnutou na pevné kostře domu.

Jan Kotěra byl autorem veškerého vnitřního vybavení. Ve spolupráci se sochaři Stanislavem Suchardou (1866–1916) a Antonínem Waigantem (1880–1918) a malířem Janem Preislerem (1872–1918) pojal svou prvotinu jako Gesamtkunstwerk, čili univerzální umělecké dílo.

autor: Jakub Potůček
Spustit audio

Související