Neobvyklá technická památka. Vodní elektrárna s vilou v Háji u Mohelnice je skvostný unikát

14 fotografií

Na projektu vily a elektrárny, dvou typologicky odlišných staveb, které sjednocuje a zároveň odlišuje stejná puristická estetika, začali Bohuslav Fuchs (1895–1972) a Josef Štěpánek (1889–1964) pracovat během roku 1921. Za čtrnáct měsíců bylo hotovo a elektrárna o výkonu přes 220 kW začala zásobovat okolní obce. Vilu, v jejímž architektonickém řešení se projektanti odchýlili od „běžného lehkého typu vilového nechávajíce se vésti požadavky krajiny“, opatřili vysokou střechou, aby se v rozlehlých lánech „neztrácela“.        

Vodní elektrárna s vilou v Háji u Mohelnice|foto:Jakub Potůček, Český rozhlas

Původně měla být vila opatřena omítkou bílé barvy, zatímco elektrárna byla a stále je červená. Odmyslíme-li si zřejmou symboliku barev, která v kraji s většinovým německým obyvatelstvem hrála významnou roli, pak s nacionálně zabarveným rondokubismem nemá toto dílo nic společného. Pravda, do jisté míry se Janákovým a Gočárovým stylem inspiruje, zároveň ale reflektuje podněty syntetického kubismu, který se nejmladším architektům stal východiskem.

Vodní elektrárna s vilou v Háji u Mohelnice|foto:Jakub Potůček, Český rozhlas

Jejich generace, stejně jako dříve známý kubistický architekt Josef Chochol (1880–1956), jeho prostřednictvím dospěla k takzvanému kubismu objektivních věcí. De facto purismu inspirovanému předměty denního života, mezi něž patřily žárovky, stínidla lamp nebo zábradlí průmyslově vyráběných schodišť. Elektrárenská hala je toho nejlepším důkazem, protože vypadá jako obrovský stroj či jeho elegantní kapota. Mašinistickou estetiku ještě umocňují zaoblené dekorativní prvky (elementární geometrická tělesa) evokující keramické izolátory, které se v průčelí, jakožto funkční ornament, pochopitelně uplatňují. Právě odtud byly původně vedeny elektrické dráty, v nichž S. K. Neumann (1875–1947) spatřoval „kovové ruce moderní souvislosti“.

Hala je to víc fascinující, všimneme-li si, jak její estetika ladí se strojním vybavením, které se nejen zachovalo, ale zčásti je stále funkční. Týká se to především jednoho ze dvojice generátorů, které dodalo ČKD nebo jeřábové dráhy vyrobené plzeňskou Škodovkou. Nejkrásnější ovšem jsou někdejší ovládací panely, tedy dvojice velkých mramorových desek posetá mosaznými voltmetry, ampérmetry a dalšími ukazateli včetně kruhových madel spínačů.