„Vypadá, jako by nebyla vůbec opravená.“ Architekti obnovili Školu architektury Jana Kotěry a Josefa Gočára
Obnova architektonického skvostu pražské Letné je u konce. Do Školy architektury, která je součástí pražské Akademie výtvarných umění v ulici U Akademie, se brzo vrátí studenti.
Školu architektury založil v roce 1910 architekt Jan Kotěra, který však své studenty nejprve učil ve svém ateliéru a až v letech 1919 až 1920 vypracoval projekt budovy školy, který ovšem nebyl realizován. Jeho žák a nástupce Josef Gočár pak projekt svého učitele využil a rozšířil. „Přitom s plným respektem zachoval vnější háv budovy včetně kubistického portálu,“ říká historik umění Jiří T. Kotalík, bývalý rektor AVU, který přímo v budově Školy architektury strávil celkem 15 let.
„Budova je výjimečná jednak tím, že se tu setkali učitel a žák, ale také svým určením, protože byla postavená pro potřeby studentů architektury. A k tomuto účelu slouží celých 95 let. Budova je navíc takovým zvláštním amalgámem několika stylů a slohů, které na sebe ve 20. letech navazovaly a míjely se. Máme tu kubistický portál, puristickou fasádu a funkcionalistickou nástavbu. Je to osobitá budova, která má velké charisma,“ dodává Jiří T. Kotalík.
Zachování původních prvků a vysoká míra autenticity
Budova Školy architektury vznikla jako provizorium bez stavebního povolení a popisného čísla. Datum dokončení stavby tak není úplně jasné, víme však určitě, že v roce 1925 už stála. Záměr rekonstrukce vznikl v roce 2014 pod vedením architekta Emila Přikryla. Ten byl vodítkem pro projekt jeho žačky, architektky roku 2019 Marcely Steinbachové a jejího ateliéru Skupina.
„Studenti se do školy vrátí zhruba po roce. Vrací se do budovy, která měla vypadat, jako by nebyla opravená, ale je. Takže tomu říkáme obnova Školy architektury. Šlo nám totiž o maximální zachování autenticity všech původních prvků,“ vysvětluje Marcela Steinbachová.
Čtěte také
A právě zachování vysoké míry autenticity oceňuje na současné rekonstrukci bývalý rektor AVU Jiří T. Kotalík. „Je to naprosto vzorová rekonstrukce, která jde cestou rehabilitace, očištění a repase,“ říká a vysvětluje, proč ho zajímalo mimo jiné i to, jak vypadají toalety. „To jsem se naučil od profesorů Rostislava Šváchy a Emila Přikryla, kteří říkají, že to není ta poslední věc, naopak je to vizitka, která vypovídá o standardu a úrovni architekta. Tady jsou záchody skvělé, zvlášť ty v prvním patře jsou naprosto autentické a neomylně vás vrátí do doby, kdy tento dům vznikl.“
