Může se v Evropě uchytit mnohoženství?

Na to odpověděl, že má svou ženu rád a nemá potřebu mít nějakou další. Že mu ale pořád mnohoženství přijde lepší, než když má někdo starší a třeba nemocnou manželku a rozvede se s ní a opustí kvůli jiné, jak se to na Západě děje. Na Západě totiž ve skutečnosti mnohoženství dávno máme, i mnohomužství, protože málokdo je celý život s jedním partnerem.

Sociobiologové tvrdí, že člověk není párový živočich a že současná podoba manželství je kulturní výtvor. Jistě lepší než nekulturní, ale co když vytvoříme něco jiného?

Čistě ze statistického hlediska se zdá, že nejpraktičtější je, že jeden muž má jednu ženu. Vycházíme z toho, že na světě je přibližně stejné množství mužů jako žen, takže to nakonec vychází jeden na jednu.

Protože se v mnoha kulturách mnohoženství stále vyskytuje, můžeme se ptát, jaký je jeho smysl a jestli nedojde k obnově mnohoženství také ve vyspělých západních zemích. Pěstitel někde v Africe, který měl několik manželek, měl také pravděpodobně hodně dětí, mezi nimi mladé syny, kteří představovali v domácnosti velkou pracovní sílu. Spojeným úsilím synů a mladé ženy mohl postupně rozšiřovat pěstitelství a stále více prosperovat. Muž s jedinou ženou má při pěstování pomoc menší a při kácení stromů možná žádnou. Jsou ovšem oblasti, kde to neplatí a další ženy jsou spíše ekonomickým břemenem a luxusem.

Praktické dopady by byly jistě vážné. Jak by se řešilo dělení majetku při rozvodu s některou z žen, jak by vypadalo dědictví a tisíc dalších otázek. Není pochyb, že by se našlo dost ochotných právníků, kteří by za honorář příslušné předpisy vypracovali.

Ještě zábavnější bude, až homosexuálové budou chtít mít také více partnerů. Společnost by se tím stala poněkud nepřehlednou. Také žena by mohla mít dva muže, nebo víc. Během několika desítek let by se život společnosti mohl změnit k nepoznání: mnohoženství, mnohomužství, zaregistrované partnerské trojky a čtyřky osob téhož pohlaví.

Je možné, že by společnost došla tak daleko? Možné je dnes všechno, nejpozději zítra. Nejjednodušší by ale nejspíš bylo, nechat věci tak, jak jsou. Není ale v lidské povaze dělat věci tím nejjednodušším způsobem.