Monument zvrhlého umění. Adam Štěch ukazuje architekturu německého mysticismu třetí říše v podání Bernharda Hoetgera

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Dům Atlantis v Brémách, architekt Bernhard Hoetger

Překvapivé stavby Bernarda Hoetgera v německých Brémách odkrývají kontroverzní svědectví doby nástupu nacistické ideologie třetí říše. I přesto patří mezi expresionistické skvosty.

Bernhard Hoetger (1874-1949) byl sochař, malíř a architekt v jedné osobě, který se zařadil v meziválečných letech mezi přední německé expresionisty. Působil především v severním Německu ve městě Brémy a jeho okolí, ve kterém také postavil několik málo architektonických realizací, představující unikátní příklady prolnutí modernismu, expresionismu a Art Deca. V počátcích své kariéry navštívil Paříž, kde ho nejvíce zaujala expresivní tvorba Augusta Rodina, na kterou pak navázal jeho zájem o katalánského všeuměla Antonia Gaudího. V roce 1914 se pak usadil ve městě Worpsvede, kde vznikala malá umělecká komunita. 

Bernhard Hoetger se ve městě Worpsvede seznámil s podnikatelem a uměleckým mecenášem Ludwigem Roseliusem. Roselius byl zakladatelem prosperující firmy Kaffee HAG, podporoval členy umělecké skupiny Die Brücke a zároveň později sympatizoval s ideologií německého národního nacionalismu. V roce 1929 ho Roselius oslovil, aby společně s etnografem Hermanem Wirthem realizovali etnografický institut Atlantis. Jeho filozofií bylo podpořit Wirthovu myšlenku o tom, že bájná Atlantida se nachází na dně Severního moře a byla před mnoha lety obývána germánskými kmeny a to ještě před tím, než se jejich učení rozšířilo do Mezopotámie a Egypta. Myšlenka měla vyjádřit nadřazenost německé rasy a není divu, že právě Wirth se stal jedním z hlavních etnografů třetí říše.

I přes tuto bizarní filozofii je dům Atlantis fascinujícím dílem architektury a designu, ve kterém se všechny umělecké disciplíny prolínají. Cihlová stavba, která byla po válce různě přestavována a doplněna o novou fasádu Ewalda Matarého, slouží dnes jako jedna část luxusního hotelu Radisson Blu. Originální působivé interiéry lze však stále navštívit. Jejich vrcholem je bezesporu tzv. Modrá síň, která se nachází v posledním patře v podkroví této expresionistické budovy. 

Abyste se do ní vůbec dostali, musíte zdolat monumentální betonové schodiště, které se vine kolem zavěšeného světelného objektu s řadou originálních art decových detailů. Hlavní modrá síň působí až katedrálním dojmem. Její zaklenutý strop je prosklen modrými a bezbarvými skleněnými cihlami, které jsou poskládány do abstraktní dekorativní mozaiky. Celý prostor pak lemují ručně a na míru vyráběná svítidla z mosazí a mědi. Hoetger zde navrhl každý detail, včetně mříží na radiátory v podobě kruhových abstraktních kompozic, dveře nebo točité schodiště vedoucí na vyvýšenou galerii.

Atlantis není jedinou Hoetgerovou budovou v Brémách. Jen několik desítek metrů dál se nachází muzeum významné expresionistické malířky Pauly Modersohn-Becker, se kterou se Hoetger seznámil během svého pobytu v Paříži. Již v roce 1935 bylo muzeum napadeno místní nacistickou stranou. Roselius útok ignoroval. O rok později byla ale tvorba Pauly Modersohn-Becker označena jako zvrhlé umění a celý soubor Hoetgerových budov v Brémách za monument zvrhlého umění.

Spustit audio
autor: Adam Štěch

Odebírat podcast

Související