Zapomenutá ikona nizozemské architektury. Adam Štěch představuje dům prominentního architekta Sybolda van Ravesteyna

17. červen 2020

Loni v létě jsem navštívil hned vedle ikonického domu Schroder v Utrechtu od nizozemského architekta Gerrita Rietvelda, mnohem méně známý, překvapivý a netypický dům architekta Sybolda van Ravesteyna, který byl loni také otevřen veřejnosti. Drobná stavba je velmi specifickou variací na dobové trendy, je funkcionalistickým nástrojem na bydlení a neo-barokní fantazií zároveň.

Tato jednoduchá cihlová stavba s velkým kruhovým oknem na uliční fasádě a organicky prolamovanými stěnami byla postavena v letech 1932 až 1934. Ukazuje zcela odlišný přístup k moderní architektuře a demonstruje jakým způsobem byly modernistické principy během třicátých let transformovány do nových formálních podob. Od přísného racionalismu po neo-barokní fantazie. Takto bychom mohli popsat odvážnou kariéru Sybolda van Ravesteyna. Tento prominentní architekt pracoval především pro nizozemský železniční systém, navrhoval vlakové stanice v Utrechtu (1936-1940), Rotterdamu (1950-1957), Nijmegenu (1954) i jinde. Během třicátých let se ale jeho strohý formální jazyk začal pomalu měnit ku prospěchu organických zakřivených forem.

Logo

Ravesteyn šel ale ještě dále než někteří jeho současníci vyznávající organické tendence. Používal zásobu fantastických dekorativní tvarů a historických stylů, které integroval do svých modernistických struktur. Mezi nejzajímavější příklady této symbiózy moderny, historických prvků i surrealistických novotvarů patří například Divadlo Kunstmin v Dordrechtu (1938-1940) nebo Zoo Rotteram (1941). Obě stavby jsem také navštívil a opravdu stojí za to.

Vlastní dům architekta Sybolda van Ravesteyna v Utrechtu, 1932–1934

Ravesteynův vlastní dům v Utrechtu, kde žil až do věku 92 let, je jedním z jeho prvních projektů tohoto typu. Představuje intimní příklad neortodoxní stylové fúze, netypické pro strohou nizozemskou architekturu. Dům je vybaven mnoha na míru vytvořenými prvky a nábytkem fantastických prolamovaných tvarů. V přízemí se nachází obývací pokoj, pracovna a jídelna propojené do jednoho velkého prostoru. Ten je rytmizován důmyslným vestavěným nábytkem, jako třeba vykonzolovaným skleněným stolkem se zakřivenými skleněnými policemi nebo dalšími úložnými prostory ve tvaru vlnek a arabesek. Strop je z poloviny zakrytý sklem tak, že vytváří velký osvětlený panel protnutý organickými linkami ocelové konstrukce. Barevné točité schodiště vede do prvního patra, kde jsou umístěny další tři malé ložnice a terasa. Dnes dokonce v jedné z nich můžete přespat a strávit tak noc v zapomenuté ikoně nizozemské architektury. 

autor: Adam Štěch
Spustit audio

Související