Zapomenutá ikona nizozemské architektury. Adam Štěch představuje dům prominentního architekta Sybolda van Ravesteyna

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Vlastní dům architekta Sybolda van Ravesteyna v Utrechtu, 1932–1934

Loni v létě jsem navštívil hned vedle ikonického domu Schroder v Utrechtu od nizozemského architekta Gerrita Rietvelda, mnohem méně známý, překvapivý a netypický dům architekta Sybolda van Ravesteyna, který byl loni také otevřen veřejnosti. Drobná stavba je velmi specifickou variací na dobové trendy, je funkcionalistickým nástrojem na bydlení a neo-barokní fantazií zároveň.

Tato jednoduchá cihlová stavba s velkým kruhovým oknem na uliční fasádě a organicky prolamovanými stěnami byla postavena v letech 1932 až 1934. Ukazuje zcela odlišný přístup k moderní architektuře a demonstruje jakým způsobem byly modernistické principy během třicátých let transformovány do nových formálních podob. Od přísného racionalismu po neo-barokní fantazie. Takto bychom mohli popsat odvážnou kariéru Sybolda van Ravesteyna. Tento prominentní architekt pracoval především pro nizozemský železniční systém, navrhoval vlakové stanice v Utrechtu (1936-1940), Rotterdamu (1950-1957), Nijmegenu (1954) i jinde. Během třicátých let se ale jeho strohý formální jazyk začal pomalu měnit ku prospěchu organických zakřivených forem.

Divadlo Kunstmin v Dordrechtu

Ravesteyn šel ale ještě dále než někteří jeho současníci vyznávající organické tendence. Používal zásobu fantastických dekorativní tvarů a historických stylů, které integroval do svých modernistických struktur. Mezi nejzajímavější příklady této symbiózy moderny, historických prvků i surrealistických novotvarů patří například Divadlo Kunstmin v Dordrechtu (1938-1940) nebo Zoo Rotteram (1941). Obě stavby jsem také navštívil a opravdu stojí za to.

Vlastní dům architekta Sybolda van Ravesteyna v Utrechtu, 1932–1934

Ravesteynův vlastní dům v Utrechtu, kde žil až do věku 92 let, je jedním z jeho prvních projektů tohoto typu. Představuje intimní příklad neortodoxní stylové fúze, netypické pro strohou nizozemskou architekturu. Dům je vybaven mnoha na míru vytvořenými prvky a nábytkem fantastických prolamovaných tvarů. V přízemí se nachází obývací pokoj, pracovna a jídelna propojené do jednoho velkého prostoru. Ten je rytmizován důmyslným vestavěným nábytkem, jako třeba vykonzolovaným skleněným stolkem se zakřivenými skleněnými policemi nebo dalšími úložnými prostory ve tvaru vlnek a arabesek. Strop je z poloviny zakrytý sklem tak, že vytváří velký osvětlený panel protnutý organickými linkami ocelové konstrukce. Barevné točité schodiště vede do prvního patra, kde jsou umístěny další tři malé ložnice a terasa. Dnes dokonce v jedné z nich můžete přespat a strávit tak noc v zapomenuté ikoně nizozemské architektury. 

Spustit audio
autor: Adam Štěch

Odebírat podcast

Související