Milujeme, Skořápka bubliny a jiné povídky spisovatele a výtvarníka Ivana Matouška

Ve všech vybraných textech se přirozeně prolínají konstanty Matouškova psaní: téma lásky (Milujeme), smrtelnosti a nesmrtelnosti (Vrásčité prázdné zčernalé jablko), téma pomíjivosti prožitků, věcí a lidí (Skořápka bubliny), složitosti a náročnosti mezilidských vztahů a hlubokého neporozumění mezi blízkými (Dobré semeno, koukol), téma hledání útěchy v umělecké či vědecké práci i téma pošetilosti a absurdity nekritického uctívání různých ikon a model (Guru A. Z.).

Ivan Matoušek ctí složitost světa

Nadčasové romány a povídky Ivana Matouška vyžadují soustředěnost, které jsme při dnešním roztěkaném životním stylu velkou měrou odvykli. Jenže teprve poté co budeme pozornost věnovat každé větě, se před námi rozprostřou známé světy a situace nahlížené ojedinělou autorskou, kubisticky zmnoženou perspektivou, kdy minulost je pevnou součástí přítomnosti, všední součástí nevšedního a vypravěčovo ty součástí vypravěčova já.

Realista Ivan Matoušek

Ivan Matoušek (1948) o sobě říká, že je realista, přestože by jej málokterý kritik za realistu označil. Jen vzácně však bývá literát realitě tolik věrný, tolik ji ctí v její těžko postihnutelné složitosti, aniž by postrádal jemnou ironii. I proto je možné se s Matouškovými texty setkávat opakovaně. Při každém novém čtení můžeme zakoušet jiné vjemy a odkrývat nové významové vrstvy.

Čtěte také

Ivan Matoušek: Když nemaluju nebo nepíšu, mám pocit, že marním čas

Ivan Matoušek povídkami debutoval. Soubor devíti povídek Mezi obrazy vyšel v samizdatové Edici Expedice už v roce 1980, kdy bylo autorovi dvaatřicet. Druhé přepracované vydání už vyšlo oficiálně pod názvem Mezi starými obrazy v nakladatelství Votobia v roce 1999. Poté se věnoval poezii, a zejména delším prózám – po novelách Album a Autobus a Andromeda, vydal romány Nové lázně, Ego a rozsáhlý Spas, za nějž v roce 2001 obdržel Cenu Revolver Revue (záznam autorského čtení Spasu vyšel v roce 2019 doprovozený pamětní knihou pod názvem Spas. Čtení ve Věži).

Následovala útlá próza Oslava, za niž v roce 2009 získal Magnesii Literu. Ve stejném roce vyšel hermetický román Adepti inspirovaný renesančním alchymistickým spisem i fugami Michaela Maiera Atalanta Fugiens (Prchající Atalanta), o pět let později experimentální text Autor Quijota Ivan Matoušek, a nejnověji, před třemi lety, rozsáhlý román Ogangie, který obsahem i formou parafrázuje Homérovu Odysseu.

Když píšu román, nemůžu psát povídky

Čtěte také

Tajemství ve věcech, které nás obklopují. Osudy spisovatele a výtvarníka Ivana Matouška

Nebýt dlouholetého vltavského literárního redaktora Jiřího Vondráčka, možná by Ivan Matoušek na povídky zcela zapomněl. „Když píšu román, nemůžu psát povídky,“ říká. Nicméně když jej Jiří Vondráček požádal, aby napsal povídku pro Vltavu k 90. výročí zahájení rozhlasového vysílání, Ivan Matoušek se nechal přemluvit, jak se svěřil v nedávno odvysílaných Osudech. „Bylo zrovna před volbama a já jsem najednou věděl, o čem to bude,“ řekl ke své povídce Milujeme, kterou Vltava odvysílala v premiéře v roce 2013.

Právě tato povídka je první z nového povídkového cyklu Mezi novými obrazy z let 2013–2017, který obsahuje sedm dosud knižně nepublikovaných povídek a je spolu s cyklem Mezi starými obrazy součástí souborného svazku, nazvaného lapidárně Povídky, vydaného Matouškovým dvorním nakladatelstvím Triáda (2020) v elegantní úpravě jeho dvorní grafičky Markéty Jelenové.