Tajemství ve věcech, které nás obklopují. Osudy spisovatele a výtvarníka Ivana Matouška
Spisovatel, básník a výtavrník Ivan Matoušek, autor jedinečných, proustovsky laděných románů, malíř téměř nevystavovaných obrazů a svého času principál bytového Péťova národního loutkového divadla, nyní s opětovnou radostí, úžasem a smutkem nalézá skrze vyprávění ztracený čas. Jeho osudy jsou spjaty zejména se dvěma pražskými čtvrtěmi – s Hlubočepy a se Žižkovem. Poslouchejte on-line.
Pro Ivana Matouška, narozeného v roce 1948, byla padesátá léta nejkrásnějším obdobím, neboť rané dětství prožíval v hlubočepské továrně Technoplyn nedaleko Prokopského údolí. „Ty haly byly jak chrámy… A ty ohromný stroje! V Technoplynu se dělal kapalný kyslík, kapalný dusík, suchý led… To jsou všechno magické substance! Kdo v mém věku věděl, že vzduch může bejt kapalnej?“
Bytostný chemik, bytostný literát
Vzrušující objevy v halách Technoplynu malého Ivana předurčily k hlubokému zájmu o chemii. Až během gymnázia v bytostném chemikovi začal probublávat bytostný literát. Mimořádné chemické procesy však zažívá i každý citlivý čtenář, který se setká s jeho texty. Jako by při čtení sledoval zvolna se rozlévající autorovo nitro. Málokterý současný autor se dokáže tak soucitně sžívat s osudy svých blízkých a bližních. Ve věku konzumerismu je to přímo směšná pošetilost.
Když má člověk tak výjimečné zážitky, trochu ho to zahání do kouta, protože co s nimi, že?
Soustředěné vyprávění Ivana Matouška nás může vlídně vytrhnout ze světa zveličených podružností do světa úžasu z tajemství zjeveného ve věcech, které nás obklopují. Kromě chemie jej totiž zásadně ovlivnila i filozofie, zvlášť ta Patočkova a Heideggerova. Ve svých románech i v životě brání autentickou lidskou existenci proti existenci založené na nutkavém obstarávání. „Ta potřeba našetřit si peníze na věci je něčím tak trvalým… Je to bludný kruh, a ten bludný kruh má úděsnej konec, kdy všechny ty věci nakonec překážej a vyhazujou se – kdo toto pochopí a kdo se vymaní z tohoto kruhu, ten je strašným nebezpečím pro trvalý rozvoj společnosti, protože on ty věci nepotřebuje.“
Čtěte také
Matouškovy knihy, například rozsáhlé romány Ego, Spas, ověnčený Cenou Revolver Revue, Adepti, Ogangie, nejnověji Povídky (pět z nich ČRo Vltava odvysílá od 26. do 30. října), ale i novely Nové lázně či Oslava, v roce 2010 oceněná Magnesií Literou, nejspíš vznikají právě z této tenze, ze zážitku hlubokého neporozumění se světem, z něhož je tajemství vypuzováno.
Jaké prvky a sloučeniny se na jejich vzniku dále podílejí, to nám může být po poslechu Osudů doprovozených hudbou Igora Stravinského o něco jasnější.
Psáno pro Týdeník Rozhlas.
Nejposlouchanější
Jiří Vilímek: Kořeny zla. Otakar Brousek v roli dramatika, který se musí vypořádat se svou minulostí
-
Ladislav Smoček: Bludiště. Pokus o interview před vchodem
-
Zkus předběhnout auto, Duha, V koutě všeho a další povídky Stanislava Berana
-
Molière: Don Juan. Strhující tragikomedie o slavném svůdci žen. Zakázaná klasika na Vltavě
-
Giovanni Boccaccio: Dekameron. Hvězdně obsazený výběr lehkomyslných příběhů z období renesance
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor


Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.