Tajemství ve věcech, které nás obklopují. Osudy spisovatele a výtvarníka Ivana Matouška

Pro Ivana Matouška, narozeného v roce 1948, byla padesátá léta nejkrásnějším obdobím, neboť rané dětství prožíval v hlubočepské továrně Technoplyn nedaleko Prokopského údolí. „Ty haly byly jak chrámy… A ty ohromný stroje! V Technoplynu se dělal kapalný kyslík, kapalný dusík, suchý led… To jsou všechno magické substance! Kdo v mém věku věděl, že vzduch může bejt kapalnej?“

Bytostný chemik, bytostný literát

Vzrušující objevy v halách Technoplynu malého Ivana předurčily k hlubokému zájmu o chemii. Až během gymnázia v bytostném chemikovi začal probublávat bytostný literát. Mimořádné chemické procesy však zažívá i každý citlivý čtenář, který se setká s jeho texty. Jako by při čtení sledoval zvolna se rozlévající autorovo nitro. Málokterý současný autor se dokáže tak soucitně sžívat s osudy svých blízkých a bližních. Ve věku konzumerismu je to přímo směšná pošetilost. 

Když má člověk tak výjimečné zážitky, trochu ho to zahání do kouta, protože co s nimi, že?

Soustředěné vyprávění Ivana Matouška nás může vlídně vytrhnout ze světa zveličených podružností do světa úžasu z tajemství zjeveného ve věcech, které nás obklopují. Kromě chemie jej totiž zásadně ovlivnila i filozofie, zvlášť ta Patočkova a Heideggerova. Ve svých románech i v životě brání autentickou lidskou existenci proti existenci založené na nutkavém obstarávání. „Ta potřeba našetřit si peníze na věci je něčím tak trvalým… Je to bludný kruh, a ten bludný kruh má úděsnej konec, kdy všechny ty věci nakonec překážej a vyhazujou se – kdo toto pochopí a kdo se vymaní z tohoto kruhu, ten je strašným nebezpečím pro trvalý rozvoj společnosti, protože on ty věci nepotřebuje.“

Čtěte také

Ivan Matoušek: Když nemaluju nebo nepíšu, mám pocit, že marním čas

Matouškovy knihy, například rozsáhlé romány Ego, Spas, ověnčený Cenou Revolver Revue, Adepti, Ogangie, nejnověji Povídky (pět z nich ČRo Vltava odvysílá od 26. do 30. října), ale i novely Nové lázně či Oslava, v roce 2010 oceněná Magnesií Literou, nejspíš vznikají právě z této tenze, ze zážitku hlubokého neporozumění se světem, z něhož je tajemství vypuzováno.

Jaké prvky a sloučeniny se na jejich vzniku dále podílejí, to nám může být po poslechu Osudů doprovozených hudbou Igora Stravinského o něco jasnější.

Psáno pro Týdeník Rozhlas.