Ivan Matoušek: Když nemaluju nebo nepíšu, mám pocit, že marním čas

Ivan Matoušek vystudoval na Přírodovědecké fakultě chemii a v profesním životě se věnoval farmacii a biochemii. Současně ale také maloval a psal. K jeho vrcholným knihám patří sedmisetstránkový román Spas nebo próza Oslava, za niž obdržel Magnesii Literu. Kritika na jeho knihách oceňuje především cit pro jazyk, ale on sám spíš než o experimentování mluví o „urputnosti“ a „snaze posouvat limity“.

Čtěte také

Ilustrátorka Eliška Podzimková: New York miluju, ale v kanceláři jsem tam sedět nevydržela

V roce 2010 vydal Matoušek tenkou knížku nazvanou Jedna věta. Jednalo se o výsledek projektu Viktora Karlíka z Revolver Revue, v rámci kterého si vybrané osobnosti denně zapisovaly právě jednu větu. A Matoušek v tom i po uplynutí roku ze setrvačnosti pokračoval: „Přestalo to až před pár lety, ten návyk!“ Deník je v jeho životě důležitou konstantou, píše si ho od mládí.

Pocta Cervantesovu humoru

Celoživotní čtenářskou láskou hosta čtvrteční Vizitky je Cervantesova kniha Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha, a tak se ji před několika lety rozhodl autorsky interpretovat. „Originál jsem proškrtal tak, aby v něm zůstalo to, co se mi na Quijotovi tak strašně líbí. Nic svého jsem tam nedodal,“ popisuje „své“ dílo Autor Quijota a vnímá ho jako poctu existenciálním pocitům a Cervantesovu humoru. Mimochodem, první vydání příběhu o důmyslném rytíři si Ivan Matoušek koupil před padesáti lety v antikvariátu nedaleko Českého rozhlasu.

Čtěte také

Jiří Hájíček: V románech se snažím být úspornější. Učí mě tomu haiku

Ne zcela tradiční je i Matouškův přístup ke čtenářům. Monumentální román Spas přečetl na pokračování v prostorách pražské FAMU. A pro mnohé to byla zásadní událost: „Když se s lidmi, kteří tam tehdy chodili, potkám, vzpomínají na to jako na dobu školních let. S leckým zajímavým se tam seznámili.“

Důležitou součástí tvorby Ivana Matouška je i malování – však také čas, který nestráví malováním nebo psaním, vnímá jako promarněný. Obrazy ale nevystavuje často, a tak se s nimi – alespoň reprodukovaně – můžeme setkat hlavně v jeho knížkách.