Ivan Matoušek: Když nemaluju nebo nepíšu, mám pocit, že marním čas
„Deník je způsob, jak prožité udržet v paměti. A také jak si uvědomit, že kolísání lidské psychiky je běžná záležitost,“ říká spisovatel a výtvarník Ivan Matoušek, který si deníky píše od dvaceti let. Ve Vizitce představil své dílo, o němž kritika mluví jako o netradičním nebo experimentálním.
Ivan Matoušek vystudoval na Přírodovědecké fakultě chemii a v profesním životě se věnoval farmacii a biochemii. Současně ale také maloval a psal. K jeho vrcholným knihám patří sedmisetstránkový román Spas nebo próza Oslava, za niž obdržel Magnesii Literu. Kritika na jeho knihách oceňuje především cit pro jazyk, ale on sám spíš než o experimentování mluví o „urputnosti“ a „snaze posouvat limity“.
Čtěte také
V roce 2010 vydal Matoušek tenkou knížku nazvanou Jedna věta. Jednalo se o výsledek projektu Viktora Karlíka z Revolver Revue, v rámci kterého si vybrané osobnosti denně zapisovaly právě jednu větu. A Matoušek v tom i po uplynutí roku ze setrvačnosti pokračoval: „Přestalo to až před pár lety, ten návyk!“ Deník je v jeho životě důležitou konstantou, píše si ho od mládí.
Pocta Cervantesovu humoru
Celoživotní čtenářskou láskou hosta čtvrteční Vizitky je Cervantesova kniha Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha, a tak se ji před několika lety rozhodl autorsky interpretovat. „Originál jsem proškrtal tak, aby v něm zůstalo to, co se mi na Quijotovi tak strašně líbí. Nic svého jsem tam nedodal,“ popisuje „své“ dílo Autor Quijota a vnímá ho jako poctu existenciálním pocitům a Cervantesovu humoru. Mimochodem, první vydání příběhu o důmyslném rytíři si Ivan Matoušek koupil před padesáti lety v antikvariátu nedaleko Českého rozhlasu.
Čtěte také
Ne zcela tradiční je i Matouškův přístup ke čtenářům. Monumentální román Spas přečetl na pokračování v prostorách pražské FAMU. A pro mnohé to byla zásadní událost: „Když se s lidmi, kteří tam tehdy chodili, potkám, vzpomínají na to jako na dobu školních let. S leckým zajímavým se tam seznámili.“
Důležitou součástí tvorby Ivana Matouška je i malování – však také čas, který nestráví malováním nebo psaním, vnímá jako promarněný. Obrazy ale nevystavuje často, a tak se s nimi – alespoň reprodukovaně – můžeme setkat hlavně v jeho knížkách.
Poslechněte si celou Vizitku, ve které Petr Šrámek s Ivanem Matouškem mluvil o paměti, tradici a srozumitelnosti a nesrozumitelnosti literatury, ale také o hudbě a loutkovém divadle.
Nejposlouchanější
Džuniči Saga: Zpověď šéfa jakuzy. Syrový pohled do srdce japonského podsvětí a fungování tamní mafie
-
Anton Pavlovič Čechov: Višňový sad. Mistrovské drama s Tatianou Dykovou v hlavní roli
-
Mario Gelardi: Zlomatka. Tesařová a Myšička v italské hře o následcích jednoho coming outu
-
Paolo Sorrentino: Tony Pagoda a jeho přátelé. Poezie, vulgarita i něha v příbězích plných nostalgie
-
Michel Houellebecq: Podvolení. Francie blízké budoucnosti a příběh o hledání víry, lásky a hranic
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
