Ilustrátorka Eliška Podzimková: New York miluju, ale v kanceláři jsem tam sedět nevydržela

Eliška Podzimková
Eliška Podzimková

Eliška Podzimková si na vlastní kůži a klávesnici zkusila život a práci v New Yorku. A jak říká, zjistila tak mimo jiné i to, co v životě nechce dělat. Ve Vizitce mluvila nejen o zaoceánské nátuře, ale i o volné noze v České republice. A také o aktuální interaktivní výstavě Malý princ, na které propojila všechno, co má ráda: ilustraci, fotku, animaci i představivost.

Představte si, že Socha svobody nosí knírek, mezi mrakodrapy létají ryby a po manhattanském mostě se prochází žirafy a sloni. Všechno tohle se stalo - tedy alespoň na zábavně dokreslených fotografiích sedmadvacetileté ilustrátorky a animátorky Elišky Podzimkové.

Když jí bylo dvaadvacet, přijala tahle absolventka Filmové akademie v Písku nabídku práce pro filmovou školu New York Film Academy, kde měla za úkol vytvářet kreativní obsah pro sociální sítě.

„Nebylo to nezábavné, ale ošívala jsem se, když jsem celé dny musela sedět v kanceláři před počítačem.  Jednou jsem šéfovou poprosila, jestli bych nemohla s foťákem vyrazit ven, ale bylo mi to zamítnuto. Prý když člověk nesedí u stolu, nepracuje,“ vysvětluje, proč se po roční zkušenosti v jinak milovaném městě rozhodla pro návrat domů.

Zanzibarský vyhlídkový let

„Leckdo na mě koukal jako na blázna, protož někteří lidé se do New Yorku snaží dostat celý život. Já to po roce vzdala, nestálo mi to za to. Pochopila jsem, že nejsem dělaná na to, abych v Americe žila. Nechtěla jsem jen řešit kariéru a rozebírat seriály. Chyběli mi kamarádi, rodina, normální povídání v hospodě u piva.“

Strašila mě bílá plocha

Eliščina roční marketingová anabáze byla pointou zmíněných dokreslovaných fotek, se kterými začala po první návštěvě New Yorku v roce 2012. Její součástí byl i grafický tablet od tatínka. „Připojila jsem si ho k photoshopu a koukala na bílou plochu, která mě trochu strašila. Najednou mě napadlo, že si tam můžu nahrát fotku a že na ni můžu nějak reagovat. Doteď mě to hrozně baví.“

Její dokreslované fotografie pak zaujaly nejen instagramové fanoušky, ale i kuchaře Jamie Olivera, časopis Vogue nebo místí mutaci Metra. „New York je hodně organizovaný, všechno je tam hranaté, betonové, železné. Něco k tomu dodat, nějak to rozjasnit pro mě vlastně bylo docela jednoduché. New York to v některých momentech shazuje a myslím, že i proto to Newyorčany oslovilo.“

Missin' New York...

Od roku 2015 je Eliška Podzimková zpátky v České republice a pracuje na volné noze. Aktuálně můžete její práci vidět například v pražském Vnitroblocku, kde vystavuje interaktivní projekt věnovaný ilustracím nejnovějšího vydání Malého prince od Antoina de Saint-Exupéryho.

Už když nabídku ilustrovat tuto slavnou knihu dostala, věděla, že na ní chce pracovat na Islandu. „Island působí, jako kdyby byl u jiné planety. Najdete tam poušť s černým pískem, mechová pole, vodopády, každých pět kilometrů je krajina jiná. Před tím jsem Island znala jen z fotek a říkala jsem si, že by tamní atmosféra, taková melancholická, zamlžená, mohla fungovat. A potvrdilo se to,“ vzpomíná Eliška Podzimková.

Velmi Nízké Tatry

Sama si k příběhu našla vztah až v momentě, kdy ho začala zdobit obrázky. „Bývala to knížka z povinné četby, ale moje generace, která zná často jen citáty a obrázky na hrníčcích, ji považuje za kýč. Jenomže on to kýč není. Člověk si v ní v každém věku najde něco svého. Ani vlastně nevím, jak se stalo, že skončila v kategorii dětských knížek.“

Jak Eliška Podzimková vzpomíná na život v Americe, jak se jí žije na volné noze, co jí dala spolupráce s Tomášem a Tamarou Klusovými a jak to vypadá s jejím projektem Plešouni, který bude pomáhat dětem s onkologickým onemocněním i jejich rodičům? Poslechněte si celou Vizitku.