Miloš Rejchrt: Nejen před svým prahem

7. květen 2019

Bájný Sisyfos byl odsouzen k trestu krutějšímu, než se zprvu zdálo.

Měl dopravit na vrchol hory obrovský balvan, jenže ten mu těsně pod vrcholem vyklouzl a svalil se zpátky do údolí. Odsouzenec to musel zkusit znovu. Jak víme, zkoušel to nesčetněkrát a neuspěl nikdy.

Miloš Rejchrt: Pomníky ano, sochy ne

Slavnostní odhalení památníku štábního kapitána Václava Morávka, Petr Pavel

„Stavět pomník cizí utlačovatelce národa vyznívá jako cynický výsměch humanistickým tradicím této země.“

Sysifos, hrdina z řeckého mýtu, se mi nedávno vybavil při  náhodném setkání se dvěma bezejmennými hrdinkami z české reality. Po lesní pěšině před sebou matka s dcerou tlačily do kopce těžkou pneumatiku, nejspíš z traktoru nebo něčeho takového mohutného, byly ale asi šikovnější než Sysifos, neboť své břemeno nakonec přes vrchol převalily a dokutálely až na sběrné místo. Podobně sysifovsky namáhajících se lidí jsem v ten den potkal celé skupiny, neboť zrovna probíhala akce „Ukliďme Česko“.

Desetitisíce dobrovolníků o jednom víkendu vyvalily z českých luhů a hájů  na 17 tisíc pneumatik a sebrali desítky tun všemožného odpadu. Nikdo je k tomu nenutil ani nelákal příslibem výhod, jim jenom přišlo samozřejmé, že když je tato země naše, musíme občas zamést nejen před svým prahem a uklidit nejen na vlastní zahrádce.

A je co uklízet. Rád se vydávám na výpravy do středočeských lesů a často i na místech kilometry vzdálených od nejbližší vesnice narazím nejen na shluk petlahví a plechovek od piva, ale i na rezavý kuchyňský sporák, velkou starou televizi či sedací soupravu.

Miloš Rejchrt: Ať jiní šťastní jsou

Magdalena Dobromila Rettigová (kolem roku 1840)

31. ledna 1785 se narodila Magdalena Dobromila Rettigová, autorka slavné Domácí kuchařky.

Do sběrného dvora by to navažeči odpadu možná měli blíž než do rokle v hloubi lesa, ale oni si zřejmě takto značkují své území a ujišťují se, že tato země je jejich, na ně nikdo nemá, nikdo je nechytí a každému ukáží vztyčený prostředník.

Ve vztahu k vlastnímu  životními prostředí  je česká společnost  antagonisticky rozdělená. Jedna její část sysifovsky dobývá z lesa pneumatiky a vyváží svinčík, ta druhá tam pneumatiky přikuluje a odpadky tam nejen odhazuje, nýbrž i ve velkém naváží.  

Příští rok na jaře bude tedy Česko opět potřebovat generální úklid. Ale i dočasný úspěch za tu námahu stojí, však les byť jen na chvíli odneřáděný, jinak vypadá a jinak se v něm dýchá.

Miloš Rejchrt: Dočasný kůň a věčný jezdec

David Černý: Kůň

Jednoho dne se v dolní části Václavského náměstí objevila jezdecká socha.

Úklidové dobrovolnictví má nadto i efekt výchovný a tím pádem dlouhodobý. Navážeči odpadků se na své spanilé jízdy nejspíš vydávají za soumraku či v noci, není na ně vidět a své děti k tomu neberou. Ti druzí uklízejí les za bílého dne, je na ně vidět a své děti k tomu berou. Tím jim názorně předvádějí a vštěpují, že naši péči a námahu občas vyžaduje i to, co je veřejné a všech. Trvá tedy naděje, že jednou opravdu bude líp, počet závozníků odpadu do české krajiny bude klesat a naopak přibude těch, kdo v případě nutnosti uklidí i nepořádek  druhých a převalí přes vrchol i cizí břemena. 

Účastníkům akce „Ukliďme Česko“ lze už teď blahopřát, jejich námaha, na rozdíl od té Sysifovy, nebyla marná. 

autor: Miloš Rejchrt
Spustit audio