Miloš Rejchrt: Leží to ve dveřích

Jiří Suchý
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Jiří Suchý

Na dnešní den připadá podle Hesel Jednoty bratrské 19. verš z Žalmu 38.: „Doznávám své nepravosti a svého hříchu se děsím.“

Divadlo Semafor nedávno slavilo 60. narozeniny a na jedné z oslav byl otci zakladateli Jiřímu Suchému zadán úkol pokřtít nové cédéčko se starými nahrávkami.

Mistr sedmera malých forem, sám sebe označující za klauna, ale tuto scénku zahrát odmítl a vysvětlil, proč cédéčko křtít nebude. Když chodil do školy, paní katechetka říkala, že křest očišťuje od dědičného hříchu a školák Suchý tuto lekci nezapomněl. Cédéčko je pouhý nosič zvuku, nikoli přenašeč hříchu, ke křtu tedy není způsobilé. Vzniklou lapálii pak pan principál na jevišti elegantně vyřešil obřadem vítání občánků, nově narozený zvukový nosič přivítal, popřál mu štěstí, zdraví a dlouhá léta.

Vřele jsem mu za to zatleskal, neboť odmítnutím takzvaného křtění vrátil slovu jeho původní význam. Křest je v jazyce českém úkon, jímž se lidská bytost uvádí do vztahu ke Kristu a stává se křesťanem. Parolodě, zvířata v zoologické zahradě, ba ani knihy a nosiče zvukového záznamu, křtít nelze.

Jak je to ale s tím dědičným hříchem, o němž mluvila kdysi dávno paní katechetka?

Obvykle nazýváme hříchem nějaký skutek, který uskutečněn být neměl, ale když už se stal, je třeba to nějak napravit, třeba se kát či vyzpovídat. Hned na prvních stránkách Bible však slovo hřích označuje nikoli nějaký zlý čin, ale jakousi zlověstnou nachystanost, která zločinu předchází a z níž se zločin rodí. Čteme v 1. knize Mojžíšově, že Kain se užíral žárlivostí na svého bratra Abela. Hospodin to zjistil a začal Kainovi domlouvat, ať se zklidní, ať koná dobro a bude Bohu příjemný jako jeho bratr, ale nedá-li si říci, tak pozor, „hřích ve dveřích leží“.

To je zvláštní slovo Boží: k násilnému činu ještě nedošlo, ale hřích už je tu, zatím jako jakési zvíře pospávající ve dveřích. Kain ale nad tím zvířetem nemá kontrolu, hřích se probudí, Kaina ovládne a ten se pak stane prvním vrahem v dějinách.

Hřích je tedy podle tohoto vyprávění něco jako spící virus zla a je proč se ho děsit, však když se aktivuje, pak bratr zamorduje bratra, vzdělaní a slušní lidé páchají zvěrstva a celé vysoce kulturní národy se promění v bestie. Nu a tento skrytý virus zla je stále nablízku, leží ve dveřích, doprovází lidstvo od počátku, jako by snad byl dědičný.

Blížící se Velikonoce nabídnou příležitosti rozpomenout se na zlo, jakého je hříchem znevolněný člověk schopen. Také ale nám připomenou vzkříšení, veliké vítězství nad smrtí a všelikou špatností vůbec. Umučený Kristus povstal k novému životu. Jeho království v tomto světě, k němuž nás zve, je sice nenápadné, ale šíří se ještě účinněji než všechny virové nákazy zla.

O hřích ve dveřích ležící budeme sice nadále zakopávat, ale už se jím nemusíme nechat ovládnout, však silnější než zlé síly a děsivé mohutnosti mimo nás i v nás je Boží láska. Paní katechetka Jiřího Suchého měla pravdu.