Miloš Rejchrt: Mávání svobodné země
„Hesla Jednoty bratrské“, tak se jmenuje sbírka vylosovaných biblických citátů.
Na dnešní den z ní připadá 3. verš z 10. kapitoly knihy Exodus: „Mojžíš a Áron předstoupili před faraona a řekli mu: Propusť můj lid, aby mi sloužil“.
Čtěte také
Před bezmála půlstoletím se v repertoáru Spirituál kvintetu objevila píseň s názvem „Dávný příběh“ o vyvedení izraelského lidu z egyptského otroctví. Rádi jsme se my posluchači přidávali k refrénu a od srdce zpívali, „mává nám všem svobodná zem“.
Když se komunistický režim zhroutil, příběh o Mojžíšovi a jeho lidu býval často používán jako varování před přílišným optimismem: do zaslíbené země se nevstupuje hned po překročení Rudého moře, ale putuje se k ní pouští čtyřicet let.
Poučné na tom příběhu je i reptání Izraelitů proti Mojžíšovi, někteří se dokonce chtěli z pouště do Egypta vrátit: vzpomínali na plné hrnce masa, na egyptské melouny, cibuli, česnek, a ryby. Inu, my lidé zůstáváme v něčem nenapravitelně stejní, bez ohledu na letopočet. Když to na nás přijde, začneme si stýskat a minulost si rádi malujeme krásnější, než byla.
Čtěte také
Nikde není psáno, že by izraelští otroci v Egyptě skutečně vysedávali nad hrnci masa a dopřávali si čerstvé zeleniny a jiných lahůdek. To ti stýskalové na poušti si minulý blahobyt vysnili, zaslíbenou zemi ve své mysli prostě přesunuli z budoucnosti do minulosti. To se stává, i my to známe: přece za našich mladých let bejval svět jako květ a nebylo za těch komunistů všechno špatné.
Zaslechl jsem nedávno dojem jedné mé vrstevnice, že tehdy před více než třiceti lety, měli k sobě lidé blíž. To ve mně vyvolalo vzpomínku na blízkost několika lidí, kteří se k sobě solidárně tulili, ležíce ve spacích pytlích. Bylo to počátkem 80. let, šel jsem kolem půlnoci ze šichty v kotelně a vedle budovy Českého rozhlasu, tam, kde už nestojí Transgas, měl prodejnu podnik Merkuria. Ti lidé se tam v sobotu večer před prodejnou zakutali a užívali si vzájemné lidské blízkosti po dvě chladné noci, aby se na ně v pondělí ráno dostalo, až začnou prodávat automatické pračky z dovozu.
Blízkost lidí ve frontách na nedostatkové zboží nám dnes nehrozí, žijeme v dostatku, jaký jsme si tehdy ani neuměli představit.
Čtěte také
Něčeho se nám ale nedostává: toho, co Mojžíšův lid měl a proto přežil a svým duchovním odkazem prosytil celé lidstvo. Hned na počátku putování pouští se mu Mojžíšovým prostřednictvím dostalo desatera Božích přikázání a lid potvrdil svou ochotu přijmout je slovy „Budeme činit vše, co nám Hospodin uložil“.
Přijal svou svobodu jako příležitost k poslušnosti Božích přikázání, nebo řečeno slovy mojžíšovské postavy moderních českých dějin, jako příležitost k naplňování ideálů humanitních. V lidu, který dal světu též Jednotu bratrskou, ochota takto se ujmout nabyté svobody nikdy docela nescházela. Kolik je jí dnes, to se neopovažuji ani odhadovat, jenom tuším, že když klesne pod určité kritické množství, ta vzdalující se skutečně svobodná země nám bude jenom mávat.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
