Medvěd na koloběžce nebo pán s buldočkem. Porcelánová plastika nemá být relikvie, ale zpestření lidských domovů, říká designérka Martykánová
Za vším hledej starý venkovský dům. Tak by se dal začít vyprávět životní i profesní příběh mladé české designérky Moniky Martykánové. Právě dům rodičů, ve kterém na Opavsku vyrůstala, ji zásadně ovlivnil. Od dětství ji v něm obklopovaly nejrůznější staré předměty, artefakty a sošky, kterými se později začala jako designérka zabývat i ona sama. Ty její jsou ale současné a „fresh“ a často reflektují aktuální realitu kolem nás. Třeba tu, kterou jsme žili v době covidu.
Co v absolventce pražské UMPRUM zažehlo zájem o keramiku a porcelán? Čím ji tak fascinuje tvorba sošek, kterými často komentuje každodennost nebo aktuální společenské dění? Jak ji inspirovaly tři měsíce strávené na cestách po Asii? A pomohlo jí cestování přestát vyhoření? I o tom mluví loňská vítězka Ceny Czech Grand Design v kategorii objev roku ve Vizitce, více si poslechněte v záznamu pořadu.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Karel Leger: Zapomenutá duše. Když si pořídíte jako letní byt starobylý zámek a trochu tam straší
-
Ladislav Fuks: Pan Theodor Mundstock. Binaurální hra o strachu, který dokáže člověka zničit
-
Vlasta Chramostová: Byl to můj osud. Na přeskáčku I. Četba z memoárů divadelní a filmové herečky
-
Robert Ranke Graves: Já, Claudius. Kulhavý, koktavý, podceňovaný. Jak se z outsidera stal císař?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.