Nejsem sklářský expert. I proto dokážu z chyb udělat přednost, říká designér Václav Mlynář. Na veletrh do Milána veze světla z mušlí

Kreativní prostředí Václava Mlynáře obklopovalo od malička. Ve střešovické vile, postavené pradědou Bohumilem Hypšmanem, se to hemžilo strýčky, tetami a dalšími příbuznými, kteří se věnovali architektuře, textilnímu výtvarnictví a z otcovy strany – Václav se narodil do rodiny někdejšího ministra Vladimíra Mlynáře – i politice, diplomacii a novinařině. Maminka pracovala jako asistentka ve fotografickém ateliéru na UMPRUM, Václav se proto na škole pohyboval odmala. Chodil na všechny klauzury a výstavy diplomních prací a ze všeho nejvíc se mu zamlouval „praktický“ ateliér průmyslového designu. Tam také nakonec pod vedením tandemu Jan Němeček – Michal Froněk vystudoval a tam taky spojil síly se svým spolužákem Jakubem Pollágem. Založili spolu studio produktového designu deForm a spolu také poprvé vystavovali na vysněném Designbloku.

V Milánu ve velkém stylu

Dnes patří Václav Mlynář mezi nejvýraznější a ceněné designéry mladé generace. Pro letošní ročník Designbloku připravuje objekt o hmotnosti 120 kilogramů, jeho studio Monument Office chystá výstavy či nejrůznější instalace velkým značkám s celosvětovou působností a s firmou Bomma míří Mlynář konečně do opravdu velkého stánku v rámci Milan Design Week. Světovému trhu tu budou nabízet „dekorativní světla jemně luxusní kategorie“ – krásné skleněné objekty, které bývají hlavním prvkem interiérů kanceláří, ale třeba i soukromých bytů, o jejichž design se starají architekti. Až na jednu kolekci, na níž se podíleli umělci ze značky Dechem, je autorem novinek Bommy sám kreativní ředitel Mlynář. Tentokrát vzal do hry lehce zvlněné sklo a vytvořil z něj barevné organické mušle, které se dají porůznu kombinovat. „Z toho nápadu se zrodilo i další svítidlo Ama, což je japonská lovkyně perel. Perlu překrývají půlky skla,“ vysvětluje. 

Kreativní vedení Bommy převzal po svých učitelích Froňkovi s Němečkem, v čele stojí šest let, z toho tři roky sám; před tím firmě udával směr spolu s Jakubem Pollágem. Za velký úspěch považuje třeba to, že se jeho týmu podařilo odstřihnout od Bommy větev vyrábějící nápojové sklo. „Jsme specialisti na broušený křišťál, takže pro firmu bylo těžké toto rozhodnutí přijmout. Ale bylo to nejlepší rozhodnutí,“ konstatuje. Ačkoliv Mlynář absolvoval produktový design, ke sklu se i díky svým oborovým vedoucím dostal už během studií. Dnes o něm ví dost na to, aby mohl zodpovědně promýšlet nové koncepty, stále jej ale těší přirozený odstup. „Pro mě je dobré, že nejsem sklářský expert. Mohu proto dál posouvat skláře, kteří jsou v tom, co dělají, trochu zacyklení. Vím, jak z chyb udělat designovou přednost. Se sklem zkrátka pořád rád experimentuju.“

V rozhovoru dále srovnal své zkušenosti ze studií v Dánsku a Anglii, mluvil o vztahu architektury a designu a také o svém vlastním vztahu k historii. Aktuálně ho uplatňuje při přípravě brněnského interaktivního Institutu Paměti národa.