Martinů i Smetana zkoušeli pro každou operu jiný terén. Skladatelů, kteří se nebojí kontrastů, si vážím, říká režisér a ředitel Jiří Nekvasil

Od konce 80. let, kdy absolvoval studia operní režie na HAMU a dramaturgie na DAMU a kdy spoluzaložil experimentální operní scénu Opera Furore, nejčastěji spolupracuje se scénografem Danielem Dvořákem. Neznamená to ale, že by spoléhal na staré známé inscenační klíče. Jak ve Vizitce řekl, opakující se rukopis není přítelem divadelní práce. „Pokaždé je třeba vyjít z podstaty díla. Čím jsem starší, tím spíš se snažím hledat adekvátní tvar, zkoumat možnosti jazyka, nastavovat si nové mantinely,“ říká nejen směrem k chystaným ostravským adaptacím Smetanovy opery Prodané nevěsty a Wagnerova Tannhäusera.

Každý den jiný Smetana

Prodaná nevěsta bude součástí oslav Smetanova dvoustého výročí narození, které spadá na rok 2024. Národní divadlo moravskoslezské mu věnuje speciální program, uvést chce všechny smetanovské inscenace, které v Ostravě spatřily světlo světa od roku 2014.

Jiří Nekvasil během zkoušení inscenace|foto:Martin Popelář

Během osmi dnů tak bude možné vidět pokaždé jiného Smetanu. Ke Smetanovi má Jiří Nekvasil, jak ve Vizitce řekl, niterný vztah, a není to jen tím, že za první dětskou roli v Prodané nevěstě dostal dvacet korun. „Je neoddiskutovatelné, že právě on je zakladatel moderní české hudby. V opeře si vážím skladatelů, kteří tvořili kontrastně, a právě takový Smetana byl, s každou operou zkoušel jiný terén,“ říká s tím, že podobný přístup k tvorbě vnímá i u Bohuslava Martinů.

Otcem Jiřího Nekvasila byl nedávno zesnulý operní režisér Miloslav Nekvasil, jenž pro ostravskou scénu pracoval přes čtyřicet let. „Sdílel jsem osud, že když nemáte hlídání pro své děti, vezmete je do divadla na zkoušku. Měl jsem možnost hrát dětské role, což mě bavilo, později jsem už o jiném oboru ani neuvažoval.“

Čtěte také

Na jevišti mě to nabíjí jako v zásuvce, říká sopranistka Jana Sibera. Thálii dostala za „opravdovou“ Manon, její sen je Madama Butterfly

Po maturitě nicméně rok pracoval v nynějším ostravském Divadle Antonína Dvořáka, a aby se vyhnul vojně, šel studovat strojní fakultu. Ještě před HAMU a DAMU zakotvil na pedagogické fakultě na oboru český jazyk – hudební výchova. „Dostal jsem tam všechny nezbytné teoretické základy, které mi pak uznali u přijímaček na HAMU,“ konstatuje.

Jeho cesta do vedení čtyřsouborového Národního divadla moravskoslezského vedla přes cenné zkušenosti v damáckém Disku, řízení Komorní opery Praha, kde uspěl krátce po škole, a později i Státní opery Praha a Národního divadla v Praze. S Národním divadlem moravskoslezským je nyní opět spojen dvanáct let. O svých úkolech v čele této instituce mluvil ve Vizitce detailně, stejně jako o tom, jak přemýšlí o dramaturgii jednotlivých divadelních souborů. Ty publiku kromě opery přinášejí i muzikál, balet a činohru.