Jak být opravdový? Bolí to, hercům rveme nervovou soustavu z těla a pak ji zase dáváme zpět, říká Michal Lang, ředitel Divadla pod Palmovkou
„Chtěl jsem k nám dostat polské režiséry, ale nevěděl jsem, zda je na to soubor připravený. Fyzické divadlo, které přinesl Jan Klata, nás nakonec výrazně posunulo,“ říká ředitel Divadla pod Palmovkou Michal Lang. Ve Vizitce s Markétou Kaňkovou mluvil i o svých rockových začátcích, iniciačním angažmá v Ústí nad Labem, o filmu inspirovaném hrou ruského disidenta Šenderoviče anebo o tom, proč je podle něj dnešní doba tak moc ovlivněna normalizačním přemýšlením.
Když vyrůstáte mezi třineckými ocelárnami, máte jen dvě možnosti: buď se stanete jedním z lidí, kteří tráví jednotvárné dny ve společnosti těžkých strojů, anebo si vaší citlivé duše všimne jiná citlivá duše a nasměřuje vás k hudbě a divadlu.
To je případ Michala Langa, dramatika, režiséra, někdejší tvůrčí síly Švandova divadla, nyní uměleckého šéfa a ředitele Divadla pod Palmovkou, který se snaží tvorbu této scény dlouhodobě zasazovat do kontextu středoevropského prostoru. Českému publiku ji takto už pošesté představil v rámci přehlídky Palm-off Fest.
Krev, pot a slzy na zkoušce
„Dřív jsme neměli problém sestavit festivalový plán, který se vyjadřuje k politickým otázkám. Hodně se toho nicméně změnilo politickou situací v Polsku a Maďarsku. Poté, co maďarský premiér Viktor Orbán přitvrdil, se divadla cenzurují sama anebo rovnou zanikají, protože – jako v Polsku – nedostanou dotace,“ popisuje Michal Lang realitu aktuálního divadelního provozu u východních sousedů.
On ovšem bude v čele Palmovky v roce 2023 už deset let, a pod jeho vedením se scéně daří. Letos si za inscenaci režiséra Tomáše Dianišky 294 statečných odnesla Cenu divadelních novin.
Jak Michal Lang ve Vizitce řekl, na souhře souboru, opravdovosti výrazu a fyzické práci s tělem pracuje se svým týmem dlouhodobě. Od všech zúčastněných to ovšem často vyžaduje absolutní přenastavení přemýšlení o divadle. „Krev, pot a slzy. Bolí to, protože hercům vyrvete nervovou soustavu z těla a pak ji zase nacpete zpět. To stejné se děje režisérům,“ popisuje. „Klademe také důraz na hereckou souhru, vzájemný poslech a dívání se do očí. Chceme, aby na jevišti fungovalo společné myšlení. Divadlo je excitovaný stav, z herce se nesmí stát zvíře. Musí myslet a na jevišti existovat vědomě.“
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Raymond Chandler: Španělská krev. Detektivní případ rafinovaného využití vraždy pro politické účely
-
Karel Tůma: Jak se chytají ženy, Komedie s vánočním stromkem. Dvě humoristické vánoční povídky
-
Jana Knitlová: Soukromá derniéra. Příběh dvou herců na útěku z nacistického Německa
-
Jane Austenová: Rozum a cit. Příběh o osudových láskách, nadějích i milostných zklamáních
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
