Inscenace s vážným tématem je pro nás riziko, na které si musíme vydělat, říká Albert Čuba z komediálního Divadla Mír
V měsíci, kdy vítkovické Divadlo Mír slaví čtvrtý rok fungování a kdy si připomínáme rok od startu protipandemických opatření, byl hostem Vizitky herec a zakladatel Míru Albert Čuba. S Evou Lenartovou mluvil o komediálním repertoáru, těžkostech se sháněním půjčky na divadlo i o toleranci vulgárních výrazů při improvizaci.
Albert Čuba a Štěpán Kozub – páteř úspěšného satirického kolektivu Tři tygři a herci koronavirového seriálu sKORO NA mizině. A také muži, kteří v ostravském Míru dávají šanci divadlu postavenému na komedii a humoru. Těžká disciplína, ovšem pro Čubu, jenž dvanáct let strávil v Komorní scéně Aréna, jediná cesta kupředu. „Tento typ divadla tady chyběl,“ konstatoval ve Vizitce Čuba. „V Aréně jsem jako herec viděl, na co se chodí. Viděl jsem, jaké to je, když se hraje pro pár desítek lidí a když je naopak natřískaný sál, kde publikum co pět minut dostává záchvat smíchu. To mě jako herce hrozně bavilo, proto jsem se rozhodl jít touto cestou. Věděl jsem, že když to bude herce bavit, je z půle vyhráno.“
S Kozubem, který byl hostem vltavské Vizitky loni v létě, Čubu pojí dětství v rodině bez teatrologických konexí. „Nebyl jsem třídní bavič, zkrátka průměrné dítě. Když se ale učitelka ptala, jestli se někdo nechce zúčastnit recitační soutěže, přihlásil jsem se, protože jsem měl z vinylu naposlouchanou Werichovu pohádku,“ usmívá se. Poté se ve Frýdku Místku zapsal na dramaťák – a v ten moment se jeho dráha zkřížila s nedávno zesnulým zpěvákem Davidem Stypkou. Byla to totiž Stypkova maminka, kdo malého Alberta do kroužku přihlásil. Na kamaráda Stypku Čuba vzpomněl písní v závěru Vizitky.
Tisíc slov denně
Ve vltavském rozhovoru detailně popsal, jak „kupoval divadlo“, jak z budovy bývalého kina a následně asijské večerky budoval novou ostravskou scénu a jak se snažil získat pro svůj projekt bankovní půjčku. Mluvil také o repertoárovém nastavení Divadla Mír.
„Byť nás komedie baví a baví nás bavit lidi, jsme umělci a chceme ukázat i věci z jiného soudku. Jenomže u představení, které není komedie, je velké riziko, že lidi nepřijdou. Dotované divadlo si to dovolit může, pro nás je to risk. My si na to riziko zkrátka musíme vydělat,“ dodává Čuba a dává příklad závažnějšího představení Bull o šikaně na pracovišti. Divadlo v tomto případě vložilo více peněz do reklamy, přesto z představení lidé odcházeli. „Nemohli se prý koukat na to, jak se někomu ubližuje. Byli zvyklí, že se se do divadla jdou bavit.“
Čtěte také
Loni na jaře vydal Čuba knihu pojmenovanou Herec k nepřežití, v níž píše o zákulisí oblastního divadla i o každodenních problémech herců. Přestože s povídkami začal už na základní škole, jedná se o jeho první knížku. „Literárně jsem rostl na překladové akční sci-fi, postupně jsem ale potřeboval dojít ke klasické literatuře. Teď mě víc baví psát texty ze současnosti. Chystám další, v plánu mám psát tisíc slov denně, za tři měsíce snad bude hotovo.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
