Jsou herci, kteří milují pozornost. Mně je při příchodu na scénu zle, říká herec Štěpán Kozub

1. srpen 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Herec Štěpán Kozub

V době, kdy tuzemská divadla počítají ztráty po koronavirové krizi, byl hostem Vizitky Štěpán Kozub, herec a umělecký šéf ostravského divadla Mír, které v jarních měsících úspěšně vsadilo na streamování. S Evou Lenartovou mluvil i o dětství bez sebevědomí a taky o tom, jak se mu změnil život po úmrtí otce. 

Žijete na malém městě, je vám čtrnáct a nepatříte zrovna mezi premianty. Zároveň ale nejste manuálně zručný, takže se nehodíte ani pro práci na statku. Máte ale smysl pro humor a baví vás recitovat básně, a tak si podáte přihlášku na hereckou konzervatoř. A ono to vyjde. Rychle dospějete, získáte sebevědomí a dost nečekaně taky angažmá v divadle, kde by v tu dobu chtěl hrát každý.

Tak nějak by se ve zkratce dal popsat osud Štěpána Kozuba (24), nejmladšího uměleckého šéfa patrně nejmladší divadelní scény u nás, ostravského Míru. Ke spolupráci na „projektu Mír“ Kozuba přizval ostravský kamarád, herec a pedagog Albert Čuba. Kozub tak opustil slibně rozjetou dráhu v Komorní scéně Aréna, kde účinkoval už od dob studií na konzervatoři a kde také získal cenu Talent roku za výkon v Shakespearově komedii Něco za něco.

Jako umělecký šéf v Míru působí od roku 2018 a divadlo, které se specializuje na žánr bulvární komedie, vnímá jako vítané rozšíření nabídky ostravské umělecké scény. I proto příliš nechápe absolutní kritiku, jež se na hlavu jeho týmu snesla. „Od kolegů z oboru slýchám, že jsme úplně mimo. Kritici mě dokonce chtěli z Míru vyplatit, asi abych šel zase dělat to správné divadlo. Ale já jsem tu dobrovolně a rád,“ řekl ve Vizitce. 

Čas už chci věnovat jen práci a rodině

Štěpán Kozub patří mezi nejvýraznější herce současnosti. Na festivalu nezávislých hororových filmů v Las Vegas získal v roce 2018 cenu coby nejlepší herec ve filmu Ruchoth Raoth režiséra Emila Křížka. Jako horník Polok se představil v úspěšné televizní mini sérii Dukla 61 a vedle Stanislava Majera či Pavly Beretové si zahrál v kriminálce Místo zločinu Ostrava. Na sociálních sítích si vydobyl pozornost satirickou improvizační show Tři tygři (publikum Míru a tří tygrů se začíná slévat”) a v Komorní scéně Aréna dohrává roli barona Nikolaje Tuzenbacha v Čechovových Třech sestrách.  

Z inscenace Bull

Přesto, jak ve Vizitce řekl, stále bojuje s obrovskou nervozitou. „Když se chystám na scénu, je to pro mě tak strašlivé, jako kdybych měl jít k zubaři, který mi má vytrhnout celé horní patro, aby se mi ulevilo. Jsou herci, kteří milují pozornost, ale to já nejsem. Lidi mi to nechtějí věřit, protože hraju obden, ale mně je při tom vážně zle,“ říká s tím, že martýrium s názvem divadlo podstupuje jen proto, že věří, že to má smysl. 

Ve Vizitce mluvil o své generaci, která podle něj není příliš politická, a otevřeně také popsal, jak ho změnila smrt jeho otce. Rakovině podlehl před čtyřmi lety v sedmačtyřiceti. „Absolutně se mi zrychlil čas a od té doby vím, že některé věci nejsou důležité. Důležitá je pro mě práce, protože v ni věřím, a pak rodina a lidi, které mám rád. Veškerou pozornost chci věnovat jen těmto dvěma místům. Nevím totiž, kolik času mi v životě ještě zbývá.“ 

Spustit audio