Martina Rasch

Ve své knize To je cirkus! zachytila deset osobních příběhů lidí, kteří zasvětili život manéži – od artistky na balančních tyčích po drezérku tygrů.

Je programovou ředitelkou festivalu mladých filmařů Pražský filmový kufr. Tvorba je podle ní nejlepší formou terapie.

Na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě soutěžil v sekci Česká radost jeho snímek Má to cenu?!. V něm zkoumá, co všechno určuje hodnotu uměleckého díla.

Je jedním z režisérů koprodukčního animovaného filmu Pohádky po babičce, který vznikl na základě povídek Arnošta Goldflama klasickou pookýnkovou metodou.

Od chvíle, co jí dvourozměrná fotografie začala připadat plochá a omezená,  ji přenáší do prostoru, kde se z ní stává objekt. Zajímá ji čas a život, který byl a už není.

Jak se herec připravuje na náročné divadelní role? A co považuje za největší výzvu při práci s hlasem pro dabing a rozhlas? Ptá se Karolína Koubová.

I když žije od deseti let v Americe, kde vystudovala, ČR považuje za svou domovinu. V devatenácti letech zjistila, že je třetí generací přeživších Romů v holokaustu.

Rozhlasový dokument je minoritní, ale zásadní žánr. Jako dramaturg Radiodokumentu na Vltavě se snaží, aby byl pestrý, otevřený a ukazoval širokou škálu forem i témat.

Zajímá ho, jak se v jídle zrcadlí mentalita. Na festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě stojí za sekcí Jídlo a doba, která nabídne 30 snímků o stravování z dob socialismu.

Jednotlivá ministerstva a státní orgány se podle něj od sebe nemusí vizuálně odlišovat jako konkurující si firmy.