Martin Bedřich: Návštěva spícího domu
Moje chalupa bohužel neodpovídá nárokům moderních pasivních či jinak nízkoenergetických domů, takže je její zimní využívání tepelně poměrně náročné. Jako mnozí jiní ji tedy na část roku zazimovávám. Je to vesměs rutinní záležitost, přesto ji ale provází dávka emocí.
Přenést dovnitř nějaké kytky v květináčích, aby venku nezmrzly, vypustit vodu, pouklidit věci, které byly jinak během sezony rychle po ruce... V průběhu zimy pak na chalupu na otočku párkrát zajedu všechno zkontrolovat. Jsou to pro mě pokaždé chvíle napětí a lehké nervozity.
Čtěte také
Blížím se k domu, který už pěkně dlouho stojí tak sám schoulen v zimním spánku. Bezděčně kontroluju, jestli k němu nevedou podezřelé stopy nějakého auta. Jak se blížím, přehlížím okna, jestli není nějaké rozbité, koukám, zda ze střechy nespadly nějaké tašky, mrknu na plot, jestli srny nevyrazily trouchnivějící plaňky.
Pod nohama křupe zmrzlá půda, ani to ale nezabránilo krtkovi, aby navzdory ročním období nenadělal přes zahradu pás krtin. Přehlédnu stav chvojím zakrytých záhonů, těším se z rododendronu, i přes jíní zeleného a s nasazenými pupeny. Naváté suché listí a jehličí na terase mě spíš uklidňuje, říkám si, že tudy v mezidobí aspoň nikdo nešel.
Čtěte také
Otevřít po mnoha týdnech vstupní dveře je vždy jako otevřít zapečetěnou časovou schránku, jako proniknout do staré mohyly, jako vylomit dveře egyptské hrobky. Chladný vzduch vnitřku, specifická vůně starého domu, vlhké dlažby, studených trámů. Vše tiché, nedotčené, jakoby trochu stydlivě překvapené nečekaným vyrušením ze spánku.
S úlevou zjišťuju, že se nic nestalo, nikde nezateklo, myši nic nerozcupovaly, praskliny ve zdech se zdají být v normě. Zaleju zazimované keře, zkontroluju pastičky, vezmu do ruky dvě tři věci, ale jen proto, abych je zase vrátil na místo. Potichu zase zavřu a zamknu. Tak příště už na jaře, to snad pustím okny dovnitř teplejší vzduch, než je nyní, vynesu kytky ven, sundám ze záhonů pichlavé peřiny a dám si na zápraží první jarní chalupářskou dýmku.
Čtěte také
Zakonzervovaný čas, uzavřený v prostoru, který díky iluzi starého vyviklaného zámku považuju za nedostupný. Během zimy se opakovaně vracím k představám, co se tam asi teď děje. Jak po studené podlaze přeběhne vypasená myš, jak ztuhlí pavouci přece jen čas od času protáhnou své dlouhé nohy a přelezou z jednoho rohu okna do druhého, jak náhle uprostřed noci spadne list z uschlé kytky, kterou jsem tam po Vánocích nechal, jak motýl spící za trámem bezděčně zastřihá křídly v očekávání snad už přicházejícího jara.
Ve vesmíru je nekonečné množství prostoru, kam jsme nejenže nevstoupili, ale ani tam nepadl náš zrak. A přesto je, v tom původním, ušlechtilém filozofickém smyslu slova bytí. Odehrávají se tam procesy, o nichž je podle mě troufalé říct, že nejsou živé, a tudíž nejsou tak důležité.
Čtěte také
A když potom díky fantastickým lidským vynálezům, jako je třeba Webbův teleskop, nahlédneme do vzdálenosti mnoha miliard světelných let, když vidíme stopy nepředstavitelně minulých dějů, dramat hmoty a energie, když se ona časová a prostorová odlehlost zjeví ve fotografii, zpřítomní se našim zrakům a mysli, je to jako ono nahlédnutí do dlouho zamčeného domu. Náš pohled je pasivní, jen přijímáme signál zdaleka, ale vlastně ne – zastavili jsme se tu, podívali se, viděli, nějak jsme tam byli. Obhlédneme všechno, zašeptáme „tak zatím!“, zavřeme za sebou a necháme tu tajemnou končinu ještě chvíli spát. Však se tam třeba brzy vrátíme.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
