Markéta Pilátová: Toxická feminita slepic

Jsou to ženy, které, když k vám přijdou na návštěvu, nenápadně přejedou prstem po parapetu a zkontrolují, jestli jste utřeli prach. Pokud ne, radostně si načechrají peří. A vůbec to nemusí být vaše tchýně.

Čtěte také

Markéta Pilátová: Staré botanické

Jsou to ženy, které, když k vám přijdou na návštěvu, prohlásí: „Ty tady máš krásně uklizeno! Kdybys měla děti, neměla bys na to čas, takhle uklízet.“ Jsou to ženy, které se dokáží hodiny bavit o nákupech, módních značkách, trendech a zásadním rozdílu mezi bábovkou ořechovou a kakaovou. Jsou to ženy, které si donekonečna ztěžují, že se jim manžel nevěnuje, protože moc pracuje. Jsou to ženy, které jiné ženy odsoudí za to, že manželovi, popřípadě synovi nevaří, neperou, nežehlí.

Jsou to ženy, které se jiných žen vyptávají, proč nemají děti, nebo případně proč mají čtyři děti, když dvě by stačily. Nebo jsou to ženy, které tajně vynechají antikoncepci, když chtějí mít další dítě a jejich muž ne. Jsou to ženy, které komentují vaše oblečení a váš vzhled a vaše sukně, nohy, nebo vlasy se jim zdají vždycky moc dlouhé, nebo moc krátké, rtěnka moc červená. Případně si na sebe tu krátkou sukni a červenou rtěnku vezmou, když jdou na zkoušku, nebo na důležité jednání se šéfem.

Čtěte také

Markéta Pilátová: Červený kufřík

Jednou jsem seděla v jednom obývacím pokoji a debata se stočila na umývání oken. Moje dvě známé se začaly bavit o jedné nebožačce, která nemá doma umytá okna. Shodly se na tom, že ona šmudla bere antidepresiva určitě proto, že přes ta svá špinavá okna nevidí ven, a proto je v depresi. „Slepice,“ pomyslela jsem si tenkrát a rychle vypadla. Kdybych bývala věděla, že jde o toxickou feminitu, vypadla bych ještě rychleji.

Stejný je i moderní termín toxický člověk. Dřív se říkalo mnohem stručněji kretén. To, že se od kreténa máte držet co nejdál, je každému jasné. Když se ale vysloví toxický člověk, hned se o tom dají psát sáhodlouhé traktáty, stejně jako o toxické feminitě. Ženám feministkám ona toxická feminita značně ztěžuje orientaci.

Čtěte také

Markéta Pilátová: Žádné matoucí signály

Možná by ale stačilo přiznat si, že i mezi ženami jsou fajn ženské a slepice a že se ona množina zvaná ženy může dělit na nejrůznější podmnožiny, že to je jeden velký pytel, do kterého se vejdou miliony různých povah a charakterů. A některé jsou jedovaté, ambiciózní, zlé, manipulativní, pasivně agresivní, některé mají peří a pěkně nabroušené zobáky, které vás dokáží uklovat k smrti, pokud se necháte. Někdy je jedna dobře mířená slepičí poznámka o dětech, stehnech, špinavých oknech, nebo studených večeřích horší, než nestoudný mužský pohled do výstřihu. A umět poznat slepici a kreténa co nejdřív a držet se pak od nich co nejdál, pořád zůstává základní sociální dovedností. Ať se to jmenuje, jak chce.