Markéta Pilátová: Amerika je jen jedna
V Americe jsem už nebyla tři roky. Člověk si odvykne cestovat a odvykne si především pocitu velikosti. Velikosti Ameriky. A pak objevuje Ameriku. Jak je opravdu velká a jak je z ní opravdu paf. Tentokrát jsem zamířila do té Severní, do té, kterou jsem neznala a na kterou jsem byla tolik zvědavá.
Zatím jsem byla mnohokrát v Jižní Americe a měla jsem pocit, že ta Severní bude úplně jiná. Ale už na letišti v Torontu jsem pochopila, že Severní Amerika bude zcela jistě jiná, ale že to pořád bude Amerika.
Čtěte také
Okamžitě vás totiž obklopí pocit barevnosti, různorodosti, všech možných možností, směs náhody, chaosu a rozmařilé velkoleposti. Lidé s křiklavě barevnými turbany na hlavě vám prohlížejí pas, lidé s asijskými rysy vám kontrolují kufry a lidé s vysoko vyčesanými dredy a kroužky v nose vám ukazují cestu.
Z letiště jedete několikaproudovou dálnicí, na mnoha místech neprodyšně ucpanou, míjíte obří reklamy a tolik světelného smogu, že máte pocit, že jedete vlastně ve dne a ne ve dvanáct v noci. Kdybych byla v Sao Paulu, nebo v Buenos Aires, pocity by byly plus minus stejné, možná bych měla v nose víc smogu, ale ten pocit rozmáchlého prostoru by zůstával. Za letištěm nekonečné řady malých, ne moc drahých domků, úplně stejných jako v Buenos Aires, v Sao Paulu, nebo v Bogotě – tam by se jim asi říkalo slamy, tady jsou to jen jejich o něco dražší varianty.
Čtěte také
A stejně jako v latinskoamerických velkoměstech si představuju, jaké to je v těch domcích prožít život. Jaké to je zestárnout a umřít v chudé čtvrti, kde vám každou chvíli nad hlavou proletí letadlo, a vy víte, že se vás létání netýká, protože létání je pro ty, kdo mají na jiné bydlení, v úplně jiných čtvrtích, kde je klid a k dálnici daleko.
A pak se objeví první mrakodrapy. V Torontu, Edmontonu, nebo v Calgary jsou nablýskanější a novější, než ty ze sedmdesátých let v brazilském Portu Alegre, ale úplně stejné, jako v moderní čtvrti Puerto Madero v Buenos Aires. A když kolem nich člověk prochází a marně hledá obyčejný obchod, trafiku, papírnictví, nebo zadumanou kavárnu, má smůlu. Nachází jenom pocit úzkosti z tak vysokých staveb, které jako by nestavěli lidé pro lidi, ale roboti pro roboty.
A když si na ten pocit úzkosti z center velkoměst, která mají v Jižní i Severní Americe většinou pověst nebezpečných míst, zvyknete, dostaví se ještě jeden pocit – ohromení, úžas a lehké zamotání hlavy ze všeho toho skla, výšek, betonu a všech možností. Jako by se i na vás trochu téhle velkoleposti přilepilo.
Čtěte také
V los centros, v downtownech začínáte myslet jinak. Díváte se mnohem víc kolem sebe, všímáte si detailů. Pohybů lidí. Prázdných míst mezi všudypřítomnými parkovišti. Vnímáte, ze kterého kontejneru někdo vylézá a jestli má zbraň a jestli je nebo není zfetovaný. Víte přesně, kam jdete, abyste nepůsobil jako bloumající a tím pádem snadný cíl a jste si vědomi toho, že chůze po chodníku je v amerických městech, ať těch jižních nebo severních, zálibou excentriků, kterým na životě zase tolik nesejde. Tohle jsou města pro auta, rychlý pohyb po ohromujících vzdálenostech, pro život v jiném rytmu.
A v jiném rytmu se taky odehrává radikální střídání čtvrtí. Jdete liduprázdnou, širokou třídou, kde na chodnících pospávají lidé bez domova, a za pár minut stojíte na tepající obchodní třídě. Střih a po pár metrech divoká řeka, kolem ní park, proti kterému je Stromovka dvorek v mateřské školce. A přesto se vám po té Stromovce začne stýskat, protože až tady v Americe člověk do hloubky pochopí všechny ty vrstvy historie, času, válek, změti různých jazyků, chutí a vůní malých kaváren a citu pro veřejná prostranství, to, čemu se říká Evropa.
Bez Ameriky bych ale Evropu nikdy nemohla pochopit, prožít a ani ocenit.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
